Dejte kolik myslíte...

,,Jediné místo na světě, kde si zákazník určuje sám cenu." Podržte se, abyste si nesedli. Je to skutečné, reálné, vyzkoušené. A podržte se ještě jednou, je to dokonce u nás v Česku!!

Cesta či výlet je nejčastěji trojího druhu: Cíl je jasný, cíl je pouze orientační, sama cesta je cíl.

Třetí způsob je podle mého nejlepší. Člověk při něm objevuje stále nové, netušené věci. Pro mnohé třeba dávno známé, pro člověka-cestovatele samého to má však neopakovatelné okamžité kouzlo.

Náš nedělní výlet s přítelkyní a její matkou orientační cíl měl. Byla jím horská chata Smědava v Jizerských horách nedaleko Frýdlantu v Čechách, kde jsme předtím trpěli nezměrným vánočním obžerstvím, jež nám tvarově přidalo(viz obrázky). Hlavním cílem výletu bez cíle bylo projít pěšky menší okruh v okolí chaty a vyrovnat daň obžerství.

Vybrali jsme z nástěnné mapy vhodný, s ohledem na účastníky asi osmikilometrový okruh, uložil jsem si ho fotograficky do hlavy a vyrazili jsme. Jaru si okruh z mapy vyfotila, stejně to nebylo nic platné. Zabloudila by i na Karlově mostě. Moje vysokohorské tempo zůstalo samozřejmě bez odezvy. Po prvním ohlédnutí jsem zahlédl v dálce dvě herní figurky. Čekání a případné vracení, aby nezabloudily mě i na tak krátké trase unavilo dokonale...Mohly mít pocit, že mají ssebou psa, který běhá sem a tam. Já si tak ostatně v lásce Jaru zatím připadám. Jako huňatý domácí mazlíček....

Hanzelkovi a Zikmundovi v Kongu vyrostla zničehonic před očima hora, mě  zde zase kiosek. Tedy zatím jen cedule, odkazující na něj. Že se to nedá srovnávat!? V Jizerkách je, pravda, hodně ukazatelů, podle nichž čekáte něco (Knajpa, Holubník, Bílá kuchyně) a ony jsou tam zase jen další ukazatele. Zde však vyjímečně nešlo o klamání hladového a žíznivého poutníka. Kiosek zde skutečné stál a dokonce otevřený!! A to nebylo ještě zdaleka vše.

Ženské jsou zatím daleko, chci si dát v klidu páreček a vyhnout se tak pedagogickým komentářům Jaru o zdravé výživě. Samozřejmě, že jsou v cuku tady a nachytají mě u výdejního okénka. Jdeme z druhé strany, kde se dá jít dovnitř, do útulné předsíně též s výdejním okénkem. Kromě grogu, čaje, griotky a další škály teplých nápojů mají i gulášovou polévku. Na otázku ,,kolik platím" odpoví provozovatel ,,dejte, kolik myslíte."

Tak tohle je opravdu objev, hodný hory v Kongu.  Bistro ,,Promenáda" nedaleko Smědavy. Vyzařuje z toho totiž taková opravdová, ničím neregulovaná SVOBODA.

Člověk zde může opravdu naplno užít svůj úsudek a rozvahu. Majiteli se může klidně stát, že pokud se polévka nepovede, nedostane nic. Jedná se ale o vyjímečný marketingový tah s rizikem znalosti lidské povahy. Většině je žinantní dát míň, než je zhruba aktuální cena zde nabízených pochoutek. Samozřejmě svou roli hraje i umístění zařízení. Ryzí příroda pročistí mysl a potlačí v lidech vypočítavost. Ve městě by člověk s podobným nápadem možná přišel brzo na buben.

Každopádně tento kiosek je první vlaštovkou, která zde již 25 let(!) zvěstuje i takovouto možnost podnikání a udělání radosti. A je to dokonce v naši krásné zemi hned ,,za humny."

Na to bychom mohli být hrdí.