První nehoda. Když, tak hned ze začátku.

10. 01. 2019 9:45:45
Samozřejmě je lepší nehodu vůbec nezažít. Pokud však přijde hned na začátku řidičské kariéry, může mít hlubší výchovný význam. Příběh mé první a doufám též poslední nehody.

Silnice kolem Prahy zase kloužou a auta po nich zase tancují a padají do příkopů. Hodně lidí jezdí prostě pořád,"jako by se nechumelilo."Odvahu jim k tomu zhusta dodávají různé ty systémy ABS, ESP, ASR a já nevim, co dalšího. Všechno je to ale jen tahání peněz z kapes. Vězte, že led na vozovce s vámi nebude o ničem takovém diskutovat a pošle vás do škarpy i kdybyste měli auto ze zlata.

Možná, že to chce dostat trochu "ťafku" hned na začátku.

Řidičák na auto jsem si udělal hned nejdříve, jak to šlo v posledním ročníku učení. Hned na jaře na to jsem koupil od strýce svoje první auto - Škodu 1000MB. Krásnou, zelenou s černou střechou. Strýc s ní jezdil maximálně 80 a pouze v pátek na chatu a v neděli zpět domů. Každý víkend provedl prakticky téměř generálku, takže auto bylo snad lepší, než nové. Nekupte to za pouhých šest tisíc!

Jen jsem do ní sedl, hned jsem zjistil, že vyvine rychlost téměř 130, což bylo na tu dobu fascinující. Psal se rok 1981. Seděl jsem za tím volantem jak v transu. Z podlahy trčel klacek se čtyřmi kvalty, do kopce na trojku motor krásně duněl a zatáčky to přesně krouhalo....co se mi tady může stát? říkal jsem si. Odpověď přišla brzy.

Aby ožila i ostatní červená koženková sedadla, pozval jsem hned nejbližší víkend dva kamarády na výlet. Vraceli jsme se ze Slap a cestou přibrali ještě stopaře. Při sjezdu ze štěchovického kopce to pěkně kroužilo táhlé zatáčky až gumy pokvikávaly a všichni tři pasažéři šuměli údivem a obdivem. Zhruba v polovině sjezdu k nim přibyl pasažér čtvrtý.To jsem byl já. Na vlhké vozovce v lesním úseku auto převzalo iniciativu a předběhlo nás zadkem. Chvíli jsem koukal zpátky do kopce. Pak se auto otočilo zpět po směru, tedy o celých 360 stupňů. Pokud bych v tu chvíli převzal opět řízení, mohlo se jednat jen o efektní gymnastickou vložku. Byl jsem však zcepenělý, jako všichni ostatní. Auto se ještě otočilo o čtvrt kola a zapíchlo se čumákem do vysokou travou porostlé stráně vpravo. Hrobové ticho. Řízením vyšší moci auto s námi nespadlo do místy desetimetrové rokle na druhé straně vozovky a tak jsme pořád tady!

První jsem se vzpamatoval, nastartoval, vycouval z trávy a pokračoval dolů do Štěchovic. Pak se probrali oba kamarádi: "Tý vole, to bylo jako schválně?!!

No, uplně né, trochu se mi to nepovedlo, nó"

Ve Štěchovicích jsme vysadili stále němého stopaře, který ztratil hlas. Jen jsem zahlédl jeho zelený obličej ve zpětném zrcátku, jak odchází kvapně k nejbližšímu zábradlí...

Tehdy večer proteklo v hospodě Na Pervidle hodně piva a kamarády jsem byl překřtěn na Johnnyho Hauglanda, tehdejšího nejlepšího továrního jezdce Škoda Auto: "Dyť i jemu vobčas něco uplně nevyjde...ale teda, dobrý Borče!" a třesknutí půllitrů.

Já to ale dodnes vidím trochu jinak.Při každém sednutí za volant mám tuto věc před sebou jako "memento mori" Dodnes jsem žádnou vážnější nehodu neměl a doufám, nebudu. Od té doby, jak říkám, "jezdím jak posranej"

A ́t i Vaše cesty, ať už jste motorističtí nadšenci, či běžní řidiči dopadnou vždy jen dobře. Pamatujte, že důležité není dojet na čas, ale dojet!

Autor: Roman Enders | čtvrtek 10.1.2019 9:45 | karma článku: 15.35 | přečteno: 366x

Další články blogera

Roman Enders

Píseň, kterou se nelze chlubit aneb proč jsou zbytečné všechny články o politice.

Hledání pravdy nás provází celý život a písničky k ní mají nejblíž. V písních je často hluboká pravda.

23.12.2018 v 9:57 | Karma článku: 14.86 | Přečteno: 375 | Diskuse

Roman Enders

Narozeniny jako řemen (přející blog)

Zimní slunovrat, jež dnes nastává je dnem, kdy se k nám Slunce navrací. Neskromně přiznávám, že jsem se v tento den kdysi dávno narodil.

21.12.2018 v 10:02 | Karma článku: 12.93 | Přečteno: 206 | Diskuse

Roman Enders

První slovenský Velký vandr (2.)

Dokončení putování třech vandráků na Slovensku, jež mělo střídavě děsivý a úsměvný průběh------------

19.12.2018 v 10:23 | Karma článku: 13.20 | Přečteno: 360 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

A přestávali jsme rýt držkou v zemi

Pokud přemýšlím o letech osmdesátých, které už jsem prožil jako dospělý muž v tehdejším Československu, mohu říci na rozdíl od různých desátníků, jedno.

16.1.2019 v 16:01 | Karma článku: 20.49 | Přečteno: 663 | Diskuse

Jaroslava Hofmanová

Čertice Maruška

<p>Příběh babičky Anny je trochu úsměvný a v žádném případě není ojedinělý. Zkrátka žijeme v kruhu a historie se opakuje...</p>

16.1.2019 v 11:47 | Karma článku: 15.91 | Přečteno: 558 | Diskuse

Pavel Ďuran

Policista versus desperát

Asi si oddechli všichni soudně uvažující: Městský soud v Praze v úterý definitivně zprostil obžaloby policistu Šimona Vaice, který předloni svým služebním autem vjel do cesty v pražském Těšnovském tunelu ujíždějícímu motorkáři.

16.1.2019 v 8:56 | Karma článku: 34.65 | Přečteno: 1319 | Diskuse

Brigita Tóthová

Výtahová chvilka

Všichni, kdo čekáte erotiku, nemusíte pokračovat ve čtení. U nás ve výtahu je kamera a já tyhle hrátky provádím raději v soukromí. Dnes zcela obyčejně.

16.1.2019 v 7:55 | Karma článku: 9.76 | Přečteno: 247 | Diskuse

Jakub Beznoska

Dopadení vrahů

Konečně! Spoustě lidí se ulevilo. Na tuto zprávu čekala většina národa. Policie dopadla bestie, které popravily nebohou obsluhu benzínky.

16.1.2019 v 3:03 | Karma článku: 27.71 | Přečteno: 806 | Diskuse
Počet článků 147 Celková karma 15.75 Průměrná čtenost 628

Žít a nechat žít.

Najdete na iDNES.cz