Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Od moře k moři přes jedno pohoří (6.)

11. 01. 2018 11:01:11
Závěrem putování přes pyrenejské pohoří jsme se přiblížili k možná nejzajímavější etapě celé cesty. K vytouženému Atlantiku zbývá ještě překonat svéráznou španělskou provincii - Baskicko.

Právě jsme projeli provincie Navarra a Arragón. Ernest Hemingway ve své knize "Zelené pahorky africké" zmiňuje tyto kraje jako téměř identické s krajinou východní Afriky. Sláva! Ušetřili jsme tedy za cestu do Keni. Iberský poloostrov se údajně v dávných dobách opravdu odtrhl od Afriky a narazil na evropskou pevninu. Krajina, fauna i flóra tu dodnes leccos z Afriky připomíná.

Náhle se ráz krajiny mění. Jako střihem ve filmu se kulisy kolem auta mění na sytě zelené a zalesněné kopce. Ožívám, neb se cítím jako "doma" Krajina připomíná země o hodně dál na sever. I cyklisté radostně nasedají na "splašené potrubí", aby posledních cca padesát kilometrů do města San Sebastian ujeli po vlastní ose. Stoupáme serpentinami kolem šťavnatých luk a pak se přehoupneme do sevřeného údolí s dravou říčkou. Zhruba uprostřed kaňonu nás přivítá první baskická vesnice Goizueta.

Baskicko (Euskadi) se dělí ještě na tři kraje - Araba(Vitoria Gasteiz), Bizkaia(Bilbao), Gipuzkoa(San Sebastian) - tam právě míříme.

Většině lidí se pojem "Baskicko" spojí se třemi písmeny: ETA - separatistická organizace o které jsme často slyšeli v rozhlase. Díky tomu přijíždíme se smíšenými pocity. Skutečnost nás však velmi příjemně překvapí. Nádherná krajina a příjemní a tak nějak hezcí lidé. Řeč je uplně jiná a žádnou jinou nepřipomíná.

Baskická vesnice Goizueta. Krajina i zástavba připomíná spíš Švýcarsko. Vpravo, pod těmi slunečníky je příjemná hospůdka, kterou obsluhují sympatičtí sourozenci. Jejich národní jídlo - masové kuličky s fazolemi v tmavě fialové omáčce(název už jsem neudržel) už ale takové terno není. Jen masové kuličky připomínají daleko severnější kraje.

Jsme v San Sebastian. Tady už buší do nábřeží Atlantik.

Zátoka s plážemi v San Sebastian. Pamětníci mi dají možná za pravdu, že to uplně nahoře připomíná rekreační střediska ROH.

Příjemnější odvrácená strana města: starý přístav v San Sebastian.

A kousek odtud brána do starého San Sebastian

Bohatá architektura v uličkách starého města.

"Jéé, no to sou dobroty. Tady se cestou zpátky určitě najíme!!" Má to ale jeden háček.

San Sebastian se, kromě nádherné architektury pyšní největší koncentrací restaurací s počtem tzv. "Michelinských hvězd". Pro Čecha to však zpravidla znamená vztyčený prst! "Moderní gastronomie" nebo, jak my často říkáme "ušpiněný talíř" nás příliš neoslovuje. Jaru však řičí radostí a těší se. Marně. V této restauraci mají od 15hod obligátní "siestu", takže při návratu z města je nekompromisně zavřeno a můžeme se jen dívat přes výlohy. Situace se však pro Jaru nakonec nečekaně vyvine k daleko lepšímu....

...ještě se trochu projdeme městem....

...katedrála se nám při přetažení do "knihovny obrázků" nějak unavila a lehla si - však má na to věk:)

A vida!! Ve starém přístavu mají otevřeno alespoň "ob hospodu" Jaru si tu dává konečně vysněnou chobotnici. Já "čitelného" lososa.

Potom se sejdeme s cyklisty a jedeme hledat kemp. Kolem města nejsou a nejbližší je až na tom kopci za tou "eróháckou obludou." Tak pokračujeme kousek za město do městečka Orío, kde je kemp přímo u moře. Zaznamenávám od výpravy strach, že Atlantik bude studený. Říkam, že asi jo, ale aspoň bude třeba šumět jenom pro nás:)

Trochu jsem se mýlil. Kemp je normálně plný, jako všude jinde. Atlantik je teplý stejně jako Středozemní moře. Svoji velikost však nezapře i co do výšky vln. Takže nakonec burácí téměř jen pro nás a tak to má být, ne:)

Po řádném užití moře pokračujeme již směrem domů. Cestou po západofrancouzském pobřeží krajem Gascogne nás zláká městečko Arcachon. Hlavně názvem - připomíná "Carcassone"

Výsledek je trochu zklamáním...

...jedná se o lázeňské letovisko....

...kam jezdí senilní boháči odlehčit svým kapsám:)

Vylezeme tedy na písečnou horu "Dune du Pilat", která je spíš gigantickým mraveništěm dvounohých mravenců.

Je z ní aspoň nádherný výhled na Atlantik.

Poslední noc v kempu. Kempy v borovém lese s písečným podložím miluju. V těchto končinách jim zpravidla říkají "Marepineta" I zde jeden nacházíme.

Ještě poslední vycházka k moři. Jsme ve Francii a tady to z kempu k moři vždy je procházka na minimálně půl hodiny. Ale zase u něj nikdo není a moře se tváří skutečně, jako "moře." Je to trochu boj, ale tak to má být....

Připomínáme, že tyto cesty jsou otevřeny všem dobrým lidem. Třeba je příště můžete prožít s námi i Vy:)

Autor: Roman Enders | čtvrtek 11.1.2018 11:01 | karma článku: 8.58 | přečteno: 174x


Další články blogera

Roman Enders

Horká kaše v praxi

Kvílení sirény, řev gum.....Zděšeně se otáčím. U chodníku zastavuje policejní auto. Příslušníci vyrazí, ani nezavřou dveře. Proběhnou těsně kolem mě bez povšimnutí....Fuj, to jsem si oddychl...

24.4.2018 v 15:25 | Karma článku: 17.04 | Přečteno: 759 | Diskuse

Roman Enders

Madam poulet est ici!

Francouzské Savojské Alpy jsou prý nejlepším místem k lyžování na světě. Kromě výborných lyžařů sem jezdí i smetánka z lyžařsky nevýznamných zemí. Také naprostí amatéři. Něco poznání s milým příběhem nakonec.

17.4.2018 v 20:40 | Karma článku: 13.17 | Přečteno: 352 | Diskuse

Roman Enders

MDŽ - slavit nebo ne?

Za mě tedy rozhodně ano. Ženy si naši úctu určitě zaslouží. Dohady o tom, zda MDŽ má punc komunistického svátku jsou zcela zbytečné.

8.3.2018 v 9:51 | Karma článku: 14.85 | Přečteno: 379 | Diskuse

Roman Enders

Ve sportu jsme stále nejlepší

Rozhodně nejsem pravidelným televizně - gaučovým ani barovým sportovním fanouškem. To už se dá říct, že jsem přímo větším sportovcem. Občas vyrazím na lyže, běžky, kolo nebo vodu. Nejradši mám svižnou chůzi. Přitom úspěchy našich

17.2.2018 v 13:29 | Karma článku: 17.96 | Přečteno: 407 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Klára Kutačová

Aviou Amerikou 2017 - La Junta náš druhý domov?

Stále stojíme v La Juntě, hromádky šroubků kluci pomalu, ale jistě mění zase na motor a my čekáme, jak to všechno dopadne. Zažádáme si tu o číslo popisné, anebo se zase posuneme na cestě po Jižní Americe někam dál?

17.7.2018 v 15:00 | Karma článku: 8.83 | Přečteno: 146 | Diskuse

Markéta Vašatová

Jak správně zabezpečit byt či dům před odjezdem na dovolenou?

Prázdniny už jsou v plném proudu a téměř každý míří za rekreací někam pryč. Krom poloprázdných měst a hořících termínů v kancelářích to ovšem znamená i největší žně pro zloděje.

17.7.2018 v 11:59 | Karma článku: 5.64 | Přečteno: 232 | Diskuse

Petr Nec

Roadtrip - Trevír, Cáchy, Kolín nad Rýnem

Jedna stará zrcadlovka, jeden starý mobil s navigací, jedna hodně stará Škodovka. Bezmála 60 kilometrů nachozených + skoro 1500 kilometrů najetých. Čtěte, prosím, s nadhledem a rezervou! :-)

17.7.2018 v 7:57 | Karma článku: 9.77 | Přečteno: 140 | Diskuse

Pavel Liprt

Benátky pojedenácté

Každý den strávený ve městě má co nabídnout ze svých zásob kouzel. Benátkám to prostě sluší a ještě dlouho budou uloženy v mém srdci i duši.

17.7.2018 v 7:08 | Karma článku: 5.05 | Přečteno: 100 | Diskuse

Markéta Jaglarzová

5 cestovatelských hříchů natěšených cestovatelů

Vyrážíte na dovču a trpíte strachem už u balení, dopředu se bojíte neznámého prostředí, a když se máte na pláži místního v angličtině zeptat, kolik stojí lehátko, zcela napřipraveni zamrznete, i když jste to doma 100x trénovali?

16.7.2018 v 18:11 | Karma článku: 10.03 | Přečteno: 494 | Diskuse
Počet článků 140 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 628

Původně instalater, potom řidič náklaďáku a mikrobusu. Optimista, pohodář, cestovatel. Nyní 55+,leč vnitřně ,,forever young". Hlavní myšlenka: ,,Aby bylo mezi lidma dobře."

Lidi se ženou kupředu a nekoukají nalevo ani napravo. Jdu za nimi, seberu co nechali nalevo i napravo a snažím se to ,,recyklovat." To je drobeček mé maličkosti do tohoto gigantického světa lidských duší a osudů.





Najdete na iDNES.cz