Pozor, neplést s BnJ, ale skutečně "Venezia con canoa". Město na Benátské laguně, tisíckrát diskutované, tisíckrát popsané, milované i zavrhované... věřte, že z paluby vlastní kanoe je to uplně nový pohled a rozměr.
"Benátky? Tam jsem byl x - krát! Ale Benátky na kánoi!! No, to musí bejt dobrý...ale pustěj vás tam vůbec? A dyť to musí šíleně smrdět!!"
Na jaře roku 1990 řekl starosta Benátek pro list Corriera de la Sera: "Návštěvnost města se proti loňsku zvýšila mnohonásobně. Největší část návštěvníků tvoří ale zvláštní lidé, patrně z Východu. Jejich bizarní autobusy tvoří řadu až do Mestre. Nejsou ale nebezpeční. Chodí nehlučně po městě, nic nekupují, pouze okukují památky. Pak se zastaví někde u kašny na svačinu, kterou si přinesou a zbudou po nich jen zmuchlané papíry a staniol."
Se žižkovským JAWA - klubem jsme v tom samém roce přijeli s ještě bizarnější pošťáckou Avií, jež předtím absolvovala neméně dobrodružné peripetie v Jugoslávii. Z její střechy jsme sundali dvě laminátové kanoe a jeden kajak a provedli průzkumný "prvosjezd" křivolakých benátských vodních uliček. Úžasná akce.
Od té doby jsem ji v podstatě pravidelně zařazoval do přehledu našich letních akcí. Lidé to obdivovali, ale zároveň měli strach. Jen kamarádka Ivča se trpělivě celá ta léta hlásila vážně. Až v r.2011 se našel dostatečný počet odvážlivců - tedy spíš -kyň a akce se uskutečnila. Vyrazili jsme jednoho pátečního, květnového večera a k ránu se nám postavily do cesty italské Dolomity.
Těsně po rozednění s nimi ženu "koně" vysokohorskými sedly Falzerego a Sella se scenériemi Dolomit, aby měli ten "městský výlet" trochu zpestřen - a oni spí!
Probudí se pořádně až v Cortině d´Ampezzo, odkud jdou na krátký výlet k řece Boite, zatímco teď spím já.
Večer uděláme průzkum města autobusem přímo ze zastávky před kempem Rialto
Při večerní průzkumné procházce městem se začíná morálka účastníků rozpadat a objevují se opět známé pochybnosti: "a pustí nás sem vůbec a v tomhle provozu a neni to nebezpečný??" Vrátíme se do kempu a tam to trochu přebijeme kytarou a rumem.
Další den dopoledne zatroubím nekompromisně k odjezdu. Odbočíme z mostu, spojujícího Benátky s pevninou na nové parkoviště - uměle vybudované poloostrovy. Všichni sedí jak zařezaní, kromě Ivči, která září napětím a očekáváním. Začneme jako první s Jaru a Ivčou foukat lodě. Ostatní se vláčně přidají. Stejně - bez šťávy, je i spuštění lodí do břečky kolem parkoviště.
Vplouváme pomalu do první "ulice" a první plavidlo, které potkáváme je rychločlun místní policie. Snědý policista na přídi ve slunečních brýlích se na naše děvčata zubí a mává....Ty zázrakem ožijí a mávání opětují tak urputně, že málem převrátí své lodě. Skoro to vypadá, že chtějí, aby je zachraňoval.
Tímto setkáním je nálada rázem zaručena a všechny se chutě opřou do pádel, jakoby chtěly policejní loď dohnat
Projíždíme hlavním Canalem Grande a míříme vpravo do úzkých uliček
Vodácké nadšení již v celé partě
Plavba křivolakými zákoutími
V případě bloudění je v každé lodi k dispozici zalaminovaná vodovzdorná mapa
Tam se nevejdeme!!!
...vešli
Místní vodní taxikáři vyžadují levostranný režim jízdy "keep left!!"
Plavba a pohledy z lodi jsou opravdu fascinující...
Nejlepší pocit je, že nejste jen "tupými turisty" ale spoluvytváříte to show pro ně....
Blížíme se k náměstí san Marco
Tak tady asi opravdu nezakotvíme....
...a tady už vůbec ne...!
A proto hurá do nejbližší úzké uličky.....
... a tam do malebné hospůdky
... pak ještě užít trochu města po svých
Odtud vyplouvali kupci do světa....
...my pomalu k "domovu"
...a nakonec opravdu domů.. S sebou si vezeme suvenýr v podobě zážitku, který určitě nesmaže ani ten pán zapomnětlivosti, myslím z Německa....
Foto: Jarka Feilerová
