Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Na skok za mořem (2.)

23. 02. 2017 10:50:01
Naloďujeme se na trajekt a přístavní pižďuši navádějí náš mikrobus k zaskladnění do útrob lodi. Změna dopravy ze silniční na lodní je pro cestovatele vždy vyšším levelem...

Pobyt v autě je na lodi po vyplutí zakázán a tak dusáme po plechových schodech přes několik pater na "společenskou palubu." Mischa s Marianou pokračují až na horní palubu uložit psy do speciálních boxů. Pak sestupují o patro níže a berou ztečí lodní restauraci....

Já jdu hledat svoje "křeslo jako v letadle", jež mi bylo slibováno. Všude jsou však jen samé kabiny, kabiny, kabiny. Vracím se zpátky na výchozí bod jídelní paluby. Za pultíkem s irským nápisem Fáilte (vítejte) stojí zrzavé pihovaté děvče. Nemůže být lepší reklamy na irské rejdařství. Vtom přichází i Mischa vyměnit peníze, aby nezemřeli na lodi hlady. Probíráme to spolu a děvče mi hned ochotně ukáže místnost, plnou polohovatelných křesel jak v letadle. K tomu mě vydá deku a polštář a popřeje hezký, osmnáctihodinový "let." Dám si věci na křeslo a jdu na horní palubu. Pozdější vyprávění o tak dlouhé plavbě mnozí neskousli a řekli, že by se asi zbláznili...Neví o co přicházejí, moře je věčné, nenapodobitelné divadlo. Navíc jsem ještě připojištěn taškou krmě a čtiva.

Obhlédnu pozici našeho auta na zadní palubě a už se k zábradlí šine děvče z recepce. Uvolňuji jí místo u zábradlí, jenže ona jde právě za mnou a má pro mě "idea" - nápad. Když prý jí dám klíče od auta, vymění mi je za klíče od kabiny a ráno si to zase vyměníme zpět... Nestačím se divit.

"Do you speak English"..spíš jen prohodí, než by to znělo jako otázka a hned si sama odpoví: "little bit." Pak se ještě zeptá: "Do you speak Russisch?" Odpovím: "little bit."

Kabinu prý obývá pravděpodobně ruský řidič a ona se ho zkusila zeptat, zda by ji nechtěl sdílet s jedním kolegou. Prý souhlasil.

Vyměníme si klíče a ona mi jde ukázat dveře kabiny ve středové chodbě. Tento příval anglosaské laskavosti mě velice těší, ale zas tak neudivuje. Znám ho ze svých dřívějších cest. Kabina je zatím prázdná. Dvě postele, uprostřed stolek s monitorem a hned vedle dveří plastový sprchový kout s WC a na druhé straně skříň. Uložím sem svoje věci, zamknu a jdu zase pozorovat moře.

Po setmění zalezu do kabiny a zkusím sprchování v minikoutu. Moc se nedaří a celá místnost za chvíli "plave", což na lodi asi zas tak nevadí. Ošplechnut a svěží blaženě uléhám. Vtom zaskřípou dveře a v pásu světla, vrženém z chodby stane Vandas. Bodrý chlapík z Lotyšska, s nímž budu na noc sdílet tuto kabinu.

Jezdí kamionem u irské firmy. Tři měsíce na kamionu, měsíc doma v Lotyšsku. Dobrá práce a atmosféra v irské firmě, dobré peníze. Teď se jde ale s prominutím konečně vyspat zase jednou za čas v posteli.... Stejně se ale nevyhneme asi dvouhodinovému dialogu, či spíš jeho monologu. Moje ruština se opravdu smrskla jen na "Da" a "Vot charašó" Pomáháme si angličtinou, kterou on nasává ve firmě a já na cestách...

Dovídám se hlavně, že východní(slovanský) svět je hlavně o tom, že si lidi navzájem pomáhají. Ale pozor! Tato slovanská pospolitost a bratrství platí jen do chvíle, než jeden čuchne k pozici a postavení. Pak už chce jen děngi, děngi, děngi... Zajímavé, jak barevné papírky s čísly udělají prakticky "přes noc" z obětavých bratrů chladné a vypočitavé pragmatiky. Něco mi to silně připomíná, ale nechci to dál komentovat...Měníme si radši čísla a dohadujeme se na pivu při Vandasově plánované návštěvě Prahy. Pak už nás loď uhoupá k blaženému spánku až do rána.

Ráno se probouzíme téměř současně. Chvíli pokecáme jak se spalo a Vandas odchází na kafe a snídani. Má to zahrnuto ve svém comercial freight drivers ticketu. Vdechnu buřta a krajíc chleba neb mám pouze klasický boarding card a hurá na palubu. Je ještě tma. Jsme více na západ a rozednívá se až kolem půl deváté. Na východním obzoru už se táhne světlejší pruh. Palubou protahuje čerstvý, na tuto dobu nezvykle teplý vítr. Golfský proud se činí. Aby té pohody nebylo málo, přichází zase zrzavý anděl z recepce. Vypadá to, že si jde zakouřit, ale ne ,míří zase ke mě a vytahuje z kapsy bloček. Že mi vypíše lístek na full english breakfast.

Údivem a radostí zároveň zcepením. To přímo zbožňuji, znám to z cest například s divadlem.

"Anglická snídaně" je fenoménem celého souostroví, liší se pouze lokálním druhem puddingu - něčeho mezi prejtem a sekanou. Jinak standartně obsahuje vejce na různé způsoby, smažené klobásky a slaninu, nesmí chybět fazole v tomatě, dušené houby a rajčata a v mém případě tedy dark and light irish pudding.

Po těchto gastro - orgiích(proč jsem si dával před tím toho buřta...?), zapitých horkou čokoládou(je to přece snídaně...!) se stěží dovalím na palubu. Už je světlo a Vandas má podobný nápad, stojí u zábradlí. Trochu zklamáním je jeho sdělení, že děvče z recepce je z Litvy, jakožto celá posádka je od někud z "východu". Irský je tak maximálně kapitán. Takže britská laskavost se nakonec nekoná...? Ale kdeže! Ještě si jí užijeme až až.

Blížíme se k dublinskému přístavu. Poslední rozloučení, díky, výměna klíčů a jsme vypuštěni na car deck - vozovou palubu.

Vyjíždíme opatrně z lodi, ale pozor! Keep left! Řadíme se do "protisměru" a vjíždíme do ulic Baile Átha Cliath - "domova u vody." (pokračování)

Autor: Roman Enders | čtvrtek 23.2.2017 10:50 | karma článku: 14.78 | přečteno: 348x

Další články blogera

Roman Enders

Češi ukradli ve Švédsku šlapací drezíny,

na dálnici E4 mezi Varnamo a Jonkkopingem byl policií zadržen český cyklista, kolo českého cyklisty zničilo maskota švédského vodáckého klubu....

2.10.2017 v 18:07 | Karma článku: 17.86 | Přečteno: 1001 | Diskuse

Roman Enders

Milenka s kudlančími sklony

Snažím se potopit co nejhlouběji do hučícího, bublajícího a studeného hnědo-šedého sajrajtu. Sám se sobě divím, že se o to tak snažím. Pak se za zavřenými víčky prosvětluje, jako když se rozednívá, až je uplně bílo.

30.6.2017 v 8:54 | Karma článku: 10.96 | Přečteno: 322 | Diskuse

Roman Enders

Jak se cítíte v Čechách?

Věčné brblání nad tím, jaká jsou Češi čuňata, zatímco všude jinde mají čisto a uklizeno je naším téměř národním sportem. Na druhé straně ale často slyšíme, že nejlépe je nakonec stejně v Hlásné Třebáni u řeky, v Horní Dolní,

6.6.2017 v 16:00 | Karma článku: 19.52 | Přečteno: 944 | Diskuse

Roman Enders

Nezabil jsem vás, zabiju sebe!

Nils Laersen postával ležérně opřen o barový pult. Pozoroval pro něho chaotický a dekadentní cvrkot na parketu, který však měl přesný řád, udávaný chlapíkem od mikrofonu na pódiu.

4.5.2017 v 11:10 | Karma článku: 12.11 | Přečteno: 419 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Ervín Dostálek

Opravdu severská romance 10: V Bergenu průměrně prší 213 dní v roce, my ale měli slunečno

Světové firmy v nádherných domech z 18. st., v přístavu lodě z celého světa, plody moře kupované přímo od rybářů, 1 lanovka a 1 pozemní dráha na kopec nad městem, jež vzniklo jako "zelená louka mezi horami", bývalá metropole země.

20.10.2017 v 8:50 | Karma článku: 5.52 | Přečteno: 78 | Diskuse

Jan Vaverka

Baskicko – 3. díl: Cesta do Baskicka

Do Baskicka je to z České republiky zhruba 1800 km. To je dost daleko na to, aby cestování autem, autobusem nebo vlakem zabralo hodně času. Jak se tedy sem dostat, když většina přímých letů od nás léta do Madridu nebo Barcelony?

20.10.2017 v 8:20 | Karma článku: 5.26 | Přečteno: 86 | Diskuse

Michal Dokoupil

Jak v Kambodži utéct z civilizace

Pod jménem Kambodža si každý vybaví dvě věci, Angkor Wat a Rudé Khméry. Já ale při svých návštěvách postupně prozkoumávám i další části a zajímavosti této divoké země. Tentokrát jsme zamířili na pobřeží.

19.10.2017 v 14:30 | Karma článku: 9.96 | Přečteno: 302 | Diskuse

Jana Schlitzová

Zřícenina Lopata

Zřícenina Lopata, název trochu zvláštní, ale rozhodnutí udělat si tady procházku, byl báječný. Vystupujeme na skalní plošinu, kde se hrad nacházel. Ohýnek a voňavé buřtíky umocňují romantiku na Lopatě.

19.10.2017 v 11:46 | Karma článku: 13.28 | Přečteno: 395 | Diskuse

Martin Orálek

Jak jsem těžil zlato v Ghaně 46

Po filozoficko-ekologickém zamyšlení se přesunuji k méně vznešenému tématu - jídlu. Jídlo bylo pro nás v Africe neustále problém. A ani zde tomu nebylo jinak...

19.10.2017 v 10:42 | Karma článku: 12.24 | Přečteno: 327 | Diskuse
Počet článků 123 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 647

Původně instalater, potom řidič náklaďáku a mikrobusu. Optimista, pohodář, cestovatel. Nyní 50+,leč vnitřně ,,forever young". Hlavní myšlenka: ,,Aby bylo mezi lidma dobře."

Lidi se ženou kupředu a nekoukají nalevo ani napravo. Já jdu za nimi, seberu co nechali nalevo i napravo a snažím se to ,,recyklovat." To je drobeček mé maličkosti do tohoto gigantického světa lidských duší a osudů.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.