Shon, hektika, místy až hysterie posledních dní pomalu utichá, aby ustoupila na Štědrý večer vůni jehličí, podmanivému světlu svíček, sykotu prskavek a jiskřivým pohledům očí nad nadílkou...
...a nakonec slovům: "tak už to máme konečně zase za sebou!"
I zde na blogu se život zklidnil. Nabroušené klávesnice i těch nejtužších matadorů zvláčněly do přání a pozdravů...
Právě tento blog mohu považovat za jeden z nejzajímavějších vánočních dárků. Přišel jsem na to při nedávné rekapitulaci mého "díla" zde. První článek jsem zde totiž publikoval v lednu 2014.
Může za to kamarádka, která mě na tento blog upozornila koncem roku 2013, takže to lze považovat za "vánoční dárek"
Svoje postřehy jsem předtím posílal pouze jako reakce na plošně rozesílané maily a doufal jsem, že se lidé chytí a místo těchto mailů začnou taky tvořit a posílat něco svého... Výše zmíněné kamarádce vděčím za tuto možnost o které bych se třeba vůbec nedověděl.
Za dobu svého působení zde jsem poznal, že blog je také běžným "kolbištěm života", ringem k získávání bodů za zády mocného a téměř anonymního média. Je ale líhní i neskutečně krásných duší, smyslem jejichž tvorby je rozdávat radost jiným i sobě bez ohledu na získané body.
K těmto krásným svátkům bych chtěl popřát všem čtenářům, blogerům i diskutérům, kteří kdy zavadili pohledem o mé články. Nechci nikoho jmenovat, abych na nikoho nezapomněl. Všichni se určitě poznáte.
Především bych chtěl pozdravit všechny, kteří se neváhají poznat "live." Dále všechny, kteří svými slovy a fotografiemi i vlastními ilustracemi a třeba i písničkami chtějí hlavně rozdat radost a pozvednout mysl a samozřejmě v neposlední řadě i ty, jejichž slova a obrázky byly pro mě obohacením a inspirací a všechny, kteří se takto nebojí vyjít se svou "kůží na trh."
Ať nám tedy tento cestovatelský, kočičí, kulinářský, kulturní, zážitkový, lechtivý i jiný festival poznání a radosti i poučení vydrží co nejdéle!
Přeji všem kolegům hlavně pevné zdraví a splnění všech přání.
-re-
