Utíkejte!! Blíží se láska!!..

Jazyková bariéra je jedna z největších prud lidstva. Řeší se přátelským popíjením alkoholu, úsměvem či vlídným, otevřeným přístupem, hlavně však více či méně zdařilými pantomimickými kreacemi. Nebýt ji, byli bychom ochuzeni o řadu úsměvných epizod i těch méně úsměvných, na něž se však později vzpomíná též s humorem..

Je teplý příjemný květnový podvečer na budapešťském předměstí. Spolu s dvěma dalšími řidiči zde sedíme u šestibokého stánku bistra s barem a popíjíme pivo ,,Arany Aszók." Nedaleko odtud, na velkém autobusovém odstavném parkovišti stojí tři kamiony, kterými jsme přivezli vybavení pro módní přehlídku.

Management firmy, pořádající přehlídku, si pro její realizaci vybral barák přesně uprostřed města, v uzoučké ulici Király. Uličky jsou zde úzké jak na Starém městě v Praze a smějí sem jen malé dodávky. Hlavní manažer, údajně z Anglie, v bizarním třpytivém úboru jen vzletně máchnul svojí špejlovitou ručkou do vzduchu: ,,dyť sou to jen hadříky!" Že se sem musí dostat desítky tun osvětlovací, zvukové a pódiové techniky, na to už jejich odlehčené volnomyšlení nedosáhlo.

A tak po celodenním překládání do menších aut tady, myslím zcela zaslouženě popíjíme, obsluhováni pohledným děvčetem tmavých vlasů a jiskrného pohledu, zřejmě studentkou na brigádě. Co víc si přát: Jen Arany Aszók, jež připomíná spíše burčák než pivo, měníme po dvou kusech na standartního ,,Kozla." Tím jsme nejdřív opovrhli. Přece, když jsme v Maďarsku, tak budeme pít maďarský pivo. Kozla můžeme pít doma...

Do této idyly pípne zpráva na mém mobilu v kapse. Je od mé přítelkyně ze všech nejlepší a sluje pouze jedním, na první pohled podivným slovem: ,,Szőrőtlők!!" Tuším, že to bude v maďarštině a to je tak všechno, co jsem v tuto chvíli schopen odvodit. I kolegové jsou na tom stejně. Shodneme se na tom, že člověku s průměrnou fantazií to může evokovat třeba chemickou bojovou látku nebo výstrahu před chemickým poplachem.

Nevidím nic jednoduššího, než se zeptat naší sličné servírky-brigádnice. Jako studentka bude jistě vládnout pro překlad i nějakou více frekventovanou řečí, než maďarštinou. Na naši žíznivou prosbu ,,three beers, please," reagovala přece velmi pohotově.

,,To bude něco sprostýho," dí s upřímnou jistotou jeden z tiráků. ,,Jaru nesnáší sprostý slova!" oponuji. ,,Jó, jen nech bejt!!" utvrzuje mě životně protřelý kolega.

Zvědavost je silnější. Zvedám se a odcházím k baru. Nadechuji se k tázací větě a zároveň předkládám děvčeti před obličej rozsvícený displej s oním slovem. Ta ale vykulí očí a s rukama předpaženýma a dlaněmi dopředu, jakoby chtěla něco od sebe odpudit, se skrčí za barový pult a pak cupitavými krůčky běží přikrčena do zadního traktu stánku, kde cvaknou dveře, takže utíká i ven a možná až k nedalekému stadionu ,,Ferencváros."

Zůstávám stát jako opařený. Že by Jaru tušila, že jsem na pivu a chtěla mi v tom účinně zabránit pomocí té podivné výzvy? Jediné, co vím jistě je, že jsme bez obsluhy a tím pádem bez piva.

,,Dyť sem řikal, že je to něco sprostýho!" Hodnotí situaci jeden z kolegů. ,,Se jí ani nedivim, já bejt jí a takle tě potkat zaprášenýho a umaštěnýho, tak taky zdrhám! Eště, že v našem hotelu je dole bar, kde maj do půlnoci, dem tam!" Vyřeší rázem situaci ostřílený král silnic.

U baru v hotelovém vestibulu právě stojí sama majitelka hotelu, ve kterém jsme ubytováni. Vskutku nepřehlédnutelná osoba svými rozměry i hustými, havranově lesklými vlasy. U dámy se nesluší predikovat váhu - prostě kolosální. Jak nás spatří, hned nás zve s širokým upřímným úsměvem na panáka. Že jako pozornost podniku.

,,No vidíš, že ty tvoje poplašný zprávy jsou k něčemu dobrý! Neni tak hezká, jako tamta, ale zas je to zadarmo!" zkušeně okomentuje situaci jeden z řidičů.

Vtom mě napadne, že tato dáma tu mojí zprávu snad lépe ,,ustojí"a moje zvědavost bude konečně ukojena. Opakuje se scéna ze stánku, jenom displej musím zvednout trochu výše. Majitelka hotelu se na tu výzvu okamžitě rozzáří úsměvem a zároveň rozpřáhne svoje obří paže jak Kristus v Riu a zakřičí na celý hotel: ,,I love you!!!"

V tom samém okamžiku a zlomku sekundy mi všechno dojde. Co chtěla moje Jaru výzvou ,,Szőrőtlők!!" sdělit i proč nebohé děvče ve stánku zdrhalo se smrtelným děsem před špinavým individuem pro ni stařeckého věku, jež ji toto vyznání bezostyšně strčilo před obličej.

Teď jsem přesně v její situaci, jež velí: ,,zdrhej!!" Než však mozek vyšle impuls k nohám, aby zahrabaly na mramorové dlažbě vestibulu, žena spustí svoje mocné paže a pevně je obemkne kolem mého těla. V tu chvíli se setmělo a jsem nekompromisně vtlačován do něčeho strašně hmotného, leč měkkého, z čehož není v žádném případě úniku. Hoteliérčino několikrát opakované ajláv jú pomalu slábne a ztrácí se v dáli.... Jsem tlačen stále dál mezi její obří vnady a dech rychle slábne Až mě pustí, jestli vůbec, tak už jen bezvládně klesnu na mramor jako kus hadru a budu zameten a odvezen za město a neštěkne po mě ani maďarský ohař. Já to říkal, jezdit kamionem je stejně nebezpečné, jako létat za války u R.A.F...

Láska je vůbec zvláštní věc. Může povznášet i zabíjet. Někdo před ní zdrhá, jiný jí za celý život nedoběhne. Mně se teď v jejím objetí promítá celý život a kráčím vstříc bílému světlu...

Povolila těsně před prahem klinické smrti. Klesl jsem jenom na kolena, ale byl okamžitě vzkříšen dvěma panáky ,,Czeresnye pálinky" a vychlazenou Plzní.

Nad Životem se opět vyjasnilo.