Moc pěkné vyprávění

Díky Jitko za návštěvu!

Do Německa (tehdy ještě NSR) jsme se poprvé dostali v roce 1988, když nám po dlouhých peripetiích a stozích vyplněných formulářů a prohlášení dovolili navštívit příbuzné-emigranty. Těch kulturních šoků nás čekala celá řada, počínaje sprchou s pákovou baterií, obchodech plných zboží, čistými ulicemi atd. atd. Prostě chudí příbuzní z Východu.

Jó to bylo dávno. Díky za hezký příběh z časů minulých. P.S.: dají se ty fotky zaslat na email:blog.idnes? Promiň, ještě jsem se k tomu nedokopala.

Pavlo, díky za komentář V roli "chudého příbuzného" jsem se ani necítil. Tady šlo spíše o kontrast střetu západního křesťanství a tradičních hodnot s východním, jak mnozí zde říkají, hulvátstvím i když nechtěným. Fotky pošli na: drtajs.roman@seznam.cz Díky!

Jsem taky pohan. Jendou v roce na Vánoce mi to stačí. I když po loňském zážitku o letošku zatím uvažuju a zvažuju...

že by ses dala na křesťanství? Klárko, díky za návštěvu

hezký příběh

Díky Jene za nakouknutí

Romane, pěkné zavzpomínání

Díky Pavle za návštěvu a

Děkuji za atmosféru, kterou přinášíš, Romane

Díky Jani, snažím se

Moc hezký příběh, Romane

Honzo díky a hezký prodloužený víkend