Vlakem do Bulharska (3.část - pobyt a návrat)

15. 12. 2016 10:56:49
Jedna z chatek byla upravena jako recepce. Zde se střídaly ve službě tři místní krasavice. Jinak řečeno - pokud kemp "rozeznívala" naše parta, zůstávaly na place všechny najednou. Vesi, Žana a Sonja. Holky jen o něco málo starší,

než my. Vesi a Žana byly komunikativní a otevřené, tak se bavily hlavně se mnou. Sonja byla krásná, půvabná, mystická, tajemná,prudká, žádoucí, vášnivá, planoucí, spalující.....Takže paralyzovala všechny ostatní chlapy v zájezdu. Ti, ještě dlouho po návratu, dávali dohromady svoje nitro i vztahy. Jazykovou bariéru pomáhala bořit naše slavná školní "jéchací" ruština a první náznaky "oukej" angličtiny.

Venkovní, skládací stolky a židle k chatkám byly vždy v době našeho pobytu natrvalo sraženy kolem "hlavní třídy" uprostřed kempu a denně se u nich "pařilo" do časného rána za zpěvu, kytar a samozřejmě místních tekutých pokladů.

Pivo bylo drahé, zásoby z domova brzy došly, tak nám nouzí bylo dovoleno okusit místního vína. Červené víno "Meča krv" a "Poljana" jsme uznali přijatelným, jak chuťově, tak hlavně cenově. Problém byl ho sehnat ve větším objemu. Na pobřežní promenádě zcela chyběly běžné obchody. Naopak restaurace, bary, pizzerie a stánky se suvenýry, cigaretami a alkoholem, byť dražším, zde byly hojně.

Žízeň ale bezpečně probudí v lidech nápaditost. Uskutečnili jsme výpravu do města velikým kloubovým autobusem "Ikarus" s obrovskými, sportovními taškami a skoupili v tamější samoobsluze celý regál těchto vín, což nám vydrželo na celý týden. Prodavačky u kasy šly do mdlob z nekonečného proudu lahví, jež se na ně valily po pohyblivém pásu.

Víno se tak stalo našim nedílným společníkem všude. Při cestě na pláž, na jídlo, při večerní procházce. Při večerní společenské pařbě mu často přispěchaly na pomoc jeho zdejší silnější sestry: Pliska, Slnčev brjag, Brendi a Mastika. Poslední, Mastika se mi vryla do paměti nesmazatelně. Kořalka "hašlerkové" chuti byla obzvlášť kreativní. Způsobovala znalost plynné angličtiny a nakonec uměla krásné "žebrované čelo" - otisk po dopadu hlavy na desku stolu z úzkých planěk.

Na pobřežní promenádě byl také obchod s hudebninami. Zde měli v prodeji vinylové desky snad všech tehdy známých rockových a popových kapel. Byly v divném, matném hrubém přebalu, často popsány azbukou a foneticky, což působilo legračně ("Куин, Битлъс, Пинк Флойд, КИСС, Албано и Ромина Паур"), ale byly a to pro nás bylo šokující. Vezl jsem jich domů pokaždé nejméně dvacet. Dále zde byl obchod s oblečením a elektronikou západní provenience, zvaný "Corecom". V něm se ale dalo nakupovat pouze za marky a dolary. Ty nám ale ochotně dodávaly za slušnou cenu naše kamarádky z recepce. Byl to citelný kontrast. Úzký, pobřežní pás třpytivého luxusu v jinak zaostalé, zaprášené zemi.

Při jednom bujarém večerním sezení zabloudil k našim stolům starší(tedy viděno naší -náctiletou optikou) anglický pár. Nemohli se odtrhnout a nakonec k ránu požádali, zda by mohli večer přivést ještě nějaké přátele. Kývli jsme. Po večeři sedělo u nás v kempu asi třicet Angličanů z nedalekého, nově postaveného rekreačního komplexu, kam až doléhal náš hurónský řev a zvuk našich kytar. Jejich "All inclusive", fitness, welness, sauna, tenis a golf jim asi ještě nestačily....

Každé tři dny procházela kempem korpulentní bulharská "bábuška" s velkými pytli a vozíkem a prováděla úklid chatek. U naší chvíli lomcovala zkříženými papundeklovými dveřmi, potom s leknutím uskočila, když se náhle otevřely. Svoji vervou uvolnila prázdné láhve, které jsme rovnali do škvíry mezi skřínkami a čelní stěnou. Lahve z obou stran jí začaly s rachotem padat pod nohy. Chvíli na nich žonglovala a zakopávala je daleko za sebe. Když cinkavý zvuk dozněl, začala je energicky sbírat do pytlů, ale opatrně, aby se nerozbily. Pro nás, sedící u jiné chaty strhující podívaná, při které jsme zároveň zjistili, že jsou lahve vratné. Jezdili jsme pak "plní" oběma směry a rozpočet za víno se rapidně snížil.

V průběhu pobytu bylo možno si přikoupit různé fakultativní výlety do okolí a také okružní celodenní plavbu zámořskou lodí.

Všechno jsem postupně absolvoval, plavba se mi nakonec vryla nesmazatelně do paměti. Luxusní, stodeset metrů dlouhá loď "Ajvazovskij" byla postavena ve Francii, ale byla v ruském vlastnictví. Přesto šlo o poměrně luxusní záležitost, vybavenou bazénem, kinem, bary a hracími automaty s "Vlkem a Zajícem". Součástí plavby byl i oběd v lodní restauraci, kde jsme ale seděli drahnou dobu bez povšimnutí. Pak mezi stoly proběhla dlouhonohá, blonďatá servírka, zvířila vzduch a přes rameno naštvaně prohodila: "štó jesť vam náda?"

My na to unisono: "Kušať!!"

"Chačótě chalódnoje íli gorjáče?"

Chtěli jsme samozřejmě horké. Výsledkem toho bylo, že nám za další hodinu přinesla studené špagety s neidentifikovatelnou šedobéžovou směsí. Všichni, ač hladoví do toho jenom s odporem dloubli a odstrčili to. Do mě v duchu "jedenáctého přikázání - nevyhodíš jídla!" zahučel talíř celý. Po necelých patnácti minutách jsem se se škubáním v břiše odebral na lodní WC se zabíleným oknem a strávil tam zbytek plavby. Bylo mi podezřelé divné ticho na lodi. Když jsem zelený vyšel vrávoravě z toalety, loď už dávno kotvila v přístavu a z její asi šesté paluby jsem zhlížel na malé mravence, jež dole nervózně pobíhají a něco hledají...

Nakonec došlo ke šťastnému shledání, těsně před tím, než loď odplula do Sevastopolu na pravidelnou linku. Milosrdná Mastika večer před odjezdem domů vše zaléčila...

Dovětek:

V současnosti mám často v noci sen o tom, že končíme v Bulharsku turnus. Stojím před nastartovaným transferovým autobusem a než nastoupím, křiknu na řidiče: "počkejte prosim vás ještě chvilinku, dyť já se aspoň musím podívat na to moře!"

To, myslím dost výmluvně naznačuje, že jsme se tam opravdu nenudil:)

Autor: Roman Enders | čtvrtek 15.12.2016 10:56 | karma článku: 17.81 | přečteno: 633x

Další články blogera

Roman Enders

Pat a Mat v reálu.

Dvě loutkové postavičky kultovního animovaného seriálu trefně vystihují náš charakteristický národní rys - opravit si všechno v domácnosti svépomocí a to i za cenu činnosti na hraně zdraví, či dokonce života.

17.2.2024 v 14:58 | Karma článku: 23.14 | Přečteno: 613 | Diskuse

Roman Enders

Highway to Hell

Jasně, AC/DC! jistě tuší tak 85% z vás, možná i výjev z fiction-fantasy výtvoru. Vězte, že v tomto konkrétním případě jste úplně vedle i když zas tak úplně......?

20.1.2024 v 13:09 | Karma článku: 9.98 | Přečteno: 306 | Diskuse

Roman Enders

Veřejně stravovací dobrodružství

Vím, připomínat restaurační stravování v době svátečního, vesměs domácího hodokvasu je trochu za hranou, leč k tématu.

29.12.2023 v 11:46 | Karma článku: 18.97 | Přečteno: 507 | Diskuse

Roman Enders

Just in time aneb bílé Vánoce na dálnici

Nejoblíbenější slogan přepravních společností měl nejspíš na svědomí "noční party jam" na naší "mother of the road" - D1

24.12.2023 v 9:56 | Karma článku: 40.21 | Přečteno: 4274 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 17 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 22 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 14.26 | Přečteno: 270 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.10 | Přečteno: 462 | Diskuse

Olča Vodová

zdánlivě zadarmo

(svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...,svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...)

27.3.2024 v 21:18 | Karma článku: 5.18 | Přečteno: 112 | Diskuse
Počet článků 174 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 715

Žít a nechat žít.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...