Vstupenka do společnosti mistrů
čas doslova plnými doušky. Byli nejblíže stavu, jež se dnes nazývá "single" i když k skutečné podstatě tohoto moderního společenského stavu měli ještě hodně daleko. Jejich život se z drtivé většiny odvíjel mezi tímto lokálem, nedalekou dílnou a prací po okolních bytech. Potom přejet tramvají a svalit se na pár hodin do pavlačové špeluňky po rodičích na zatuchlý gauč...Když se to nestihlo, tak čtyři sražené židle na dílně, v půl sedmé ráno promnout očí, první cigáro a postavit na kafe..
Jejich průměrný věk dožití byl podobný tomu v subsaharské Africe neb Amazonii. Z pohledu mých necelých dvaceti byla "necelá padesátka" stále úctyhodný věk. Navíc jsem neviděl nic škodlivého v soužití s těmito lidmi. Naopak jsem byl smutný z toho, že mezi ně stále nějak nezapadám.
Slunce se v brzkém odpoledni prosincového dne pomalu sklánělo za střechu pankráckého soudu a marně se snažilo svými paprsky prorazit špínu začouzených oken hospody. Říkával jsem často, že jsem tu jen dočasně a jednou se za tím sluncem vydám....Kolik takových západů slunce chlapi v hospodě promarnili, to vůbec neřešili. Naopak, na jakoukoli mojí narážku na putování reagovali svorně:
"Hoďte na něj sítě, je to blázen! Kam bys furt jezdil, když tady je tak krásně!" A potvrdili to zdvižením půllitrů, ve kterých zazářil zlatavý mok na pozadí přidušeného rudého západu.
Chlapi, jejichž "stravu" tvořilo z drtivé většiny pivo, cigarety a káva se vrhli do debaty o jídle. Přecejen na Vánoce by si měli dopřát něco "fajnovýho"
Nevím, co mě to tehdy napadlo, zřejmě ve snaze zachytit svérázný život těchto lidí pro příští generace, jsem nenápadně položil vedle sebe na lavici kazetový magnetofon "Panasonic" v koženém pouzdře s řemenem na nošení přes rameno. V té době ohromující frajeřina. Zasunul jsem do něj kazetu se stopáži dva krát čtyřicet pět minut a stiskl zároveň tlačítko "Play" a "Record" na šestitlačítkovém registru. Tak byla tehdy elektronika milosrdná!!
Chlapi se mezitím přikláněli ke klasice: "nic složitýho, hlavně, ať je to rychle hotový. A žádnou rybu, v tom je plno kostí, radši řízek." Shodli se vesměs unisono. Pak někdo u stolu dodal:
"Někde sem čet, že příprava slavnostního pudingu pro britskou královnu trvá prej štyrycet vosum hodin.
Ty vole, kdes na to přišel, máma měla vdycky pudink hotovej za deset minut.
Ale tohle je slavnostní, anglickej pudink, ty vole! Voni do toho daj všechno! Maso a tak. Hele, Pejsek s Kočičkou jsou proti tomu uplný amatéři.
No, to bych teda nežral ani kdybych chcípal hlady!!
Nó, dyť ta královna do toho kolikrát jenom dloubne a de to celý do hajzlu!
A hrajou jí k tomu "God save the Queen", přisadím zi znale.
"Hele, co to ten mladej zase blafe, nenadává nám náhodou??!
Ne, vole! Řiká, že jí k tomu hrajou Kvíni.
Jo, ty myslíš toho buzeranta Merkuryho?
Jo, přesně toho.
No, tak tomu bych věřil. Tuhle psali, že ten buzerant Elton John byl povýšenej do šlechtickýho stavu.
Teda, ten svět je fakt ňákej přiblblej!
No vidíte a vy byste furt někam jezdili!" Přisadí si vedoucí Pavel.
"No to my né, to tady mladej!! Ten by furt někde trajdal. Jasný, že tady U Zajjíčků je nejlíp. Petře, dej nám to eště jednou!!" Půllitry třesknou o sebe nad stolem, jako potvrzení tohoto geniálního závěru. Hostinský Petr položí doprostřed stolu stříbrný tácek se štamprlaty bezbarvé tekutiny.
Ryk vášnivé debaty nepřehluší ani náhlé "plesk", jak skončí kazeta a tlačítka vystřelí do původní polohy. Na chvíli se debata zklidní a chlapi sáhnou po cigaretách. Položím kazeťák na stůl a stlačím pouze knoflík "Play" Do údivem zklidněné hospody se ozvou hlasy, zkreslené kondenzátorovým mikrofonem.
"Tý vole, ten vůl to nahrával!!
Dyť ty tam mluvíš, jako kdyby tě drželi za koule!!
Ty se moc nesměj, ty máš hlas, jako kdybys je už neměl!!
To smažeš!!!" Hrozí na mě pěstí výhrůžně, byť se svým věčným úsměvem Míla.
U pultu již nějakou dobu zevluje neznámý maník, oblečený podle tehdejšího stylu "študent" v saku a opraných džínách a s pivem v ruce z nás evidentně nemůže spustit zrak za brýlemi "lenonkami" a určitě i sluch pod tmavými, delšími vlasy. Když se jeho pohled protne s mým, povídá s cizím přízvukem: "Pánové, mohu se zeptat, co to tady posloucháte?
Ále, to je novej Silvestr!!" Pohotově odpovídám, posilněn a zkurážněn vodkou.
"Jo, fakt!! A prodali byste to??"
Hele, vodkaď vůbec seš?" Vyzvídá Pišta
"Já sem redaktor ostravskýho rozhlasu.
Jó, to by moh říct každej!" Chlapík se brání "ale fakt!" sáhl po odřené, placaté aktovce.
"Nic nehledej, my ti věříme.
A prodali byste to??" Naléhá chlapík
"Dej tři kila a je to tvoje!" Vyzývám ho, neb si myslím, že si dělá srandu.
Tři zelené obrázky s Hradčanama, které lehce dosedly na kraj stolu, jsou jasným důkazem, že si srandu nedělal. Nezbývalo, než mu kazetu vložit do originální krabičky a říct "uctivost, šéfe!" Nato s přáním hezkého večera zase zmizel v zimním podvečerním šeru.
"No, to si piš, že bude hezkej." Křičím za ním na již zavřené vstupní dveře a mávám bankovkami nad hlavou.
"Já vám to pánové říkal, že ten kluk neni vůbec blbej." Hodnotí situaci Kačaba a u mě propuká euforický stav "nejšťastnějšího člověka na světě" při kterém si vždy zapaluji cigaretu.
Věřte nebo ne, tři stovky tehdy stačily na vypití celé hospody. Na mazání záznamu chlapi dávno zapomněli. O to se vlastně postaral ten maník. Ten ji odvezl téměř čtyři sta kilometrů daleko, kde jsme byli asi slavní i když bez naší účasti. Hlavní bylo, že jsem tímto počinem získal konečně "vstupenku do party mistrů."
Roman Enders
Pat a Mat v reálu.
Dvě loutkové postavičky kultovního animovaného seriálu trefně vystihují náš charakteristický národní rys - opravit si všechno v domácnosti svépomocí a to i za cenu činnosti na hraně zdraví, či dokonce života.
Roman Enders
Highway to Hell
Jasně, AC/DC! jistě tuší tak 85% z vás, možná i výjev z fiction-fantasy výtvoru. Vězte, že v tomto konkrétním případě jste úplně vedle i když zas tak úplně......?
Roman Enders
Veřejně stravovací dobrodružství
Vím, připomínat restaurační stravování v době svátečního, vesměs domácího hodokvasu je trochu za hranou, leč k tématu.
Roman Enders
Just in time aneb bílé Vánoce na dálnici
Nejoblíbenější slogan přepravních společností měl nejspíš na svědomí "noční party jam" na naší "mother of the road" - D1
Roman Enders
Pojedou další vlaky...
Říkají ve Švédsku. Přísloví, hodně podobné našemu, též s vlakovou tématikou, odkazuje ale na zcela odlišnou životní filosofii.
Roman Enders
Nová hračka - návod se ale nikomu číst nechce:)
Přímá volba prezidenta je v rukou lidu nový nástroj, se kterým ještě neumí zacházet. Soudě podle emocí a debat, či spíše hádek na internetu.
Roman Enders
Ještě jsem nebyl in a už jsem retro.
Taky se vám stává, že slyšíte v radiu písničku a říkáte si: "tak to je přesně o mě!" Máme tady zimní slunovrat a to je den, od kterého bude jenom líp, neb se k nám Slunce navrací.
Roman Enders
Check republic
S oblibou si děláme legraci z cizinců, kteří naši zemi přiřazují k Jugoslavii, Rusku, Maďarsku, Rakousku, či si nás pletou s Čečnou a podobně.
Roman Enders
Zpoždění deset dnů? S ČD žádný problém!
Vlakem jezdím zcela vyjímečně a spíše ze srandy - a o tu není na našich drahách opravdu nouze. Někdy je toho, věřte mi, opravdu příliš i na mě.
Roman Enders
Něco o válce...
Téma, které dneska nepřekvapí. Možná v mém podání. V dětství jsem často pobýval o víkendech u prarodičů. Ti chodili brzo spát, ale ještě, než usnuli, se dlouho v posteli bavili většinou o válce...
Roman Enders
Koňopeč a revize hospodské kuchyně
Běžná víkendová akce fyzicky stárnoucí, avšak psychicky stále pošetilejší party, kde "průvodní jevy" pomalu začínají převažovat nad hlavním programem akce.
Roman Enders
Doma s Covidem: Jak jsem potěšil Francouze.
Tak už mě ta potvora dohnala taky. Čtrnáct dní v izolaci, už nevim, jak bych ležel, celý spodek vyřazenej. Rozhodně žádná hitparáda. Netflix ani Oliheň mě neláká. Lidi se po tom sháněj houfně a to je samo o sobě "známka punku"
Roman Enders
Snad se jen odstěhovali...
Nejen dlouhé podzimní večery, ale i příspěvek kolegy blogera Davida Vlka na jeho fb profilu mě inspirovaly k napsání této úvahy. David se zde zmiňuje o třídním srazu, kam již nemohl dorazit jeden z jeho nejlepších kamarádů.
Roman Enders
Tyrolské prozření
Rakousko je země jak zahrada u zámku z kreslené pohádky. Vcelku pozitivní dojem, ale i tak relativní. Z mého pohledu je to země nelidsky, nechutně, až sterilně čistá.
Roman Enders
Jolka
Mnozí znají ještě ze školní ruštiny. Tam nás učili, že jolka je prostě jedlička. Z dnešních encyklopedických serverů se dovíme, že jolka je ruská novoroční slavnost, spojená se stromkem.
Roman Enders
Expedice Žižkov - Karlín
Ne, nemýlíte se. Současná bojovka, ať už jí spustil kdokoli, má i svůj pozitivní dopad. Učí nás hledat dobrodružství a povyražení daleko blíže, než jsme byli zvyklí. Nyní i v rámci svého města, ulice, či pod naší postelí.
Roman Enders
Zachraňme zvíře!
Dnešní doba je plna rozporů. Lidi jsou na sebe jak saně a naopak se čím dál víc snaží něco zachránit i kdyby to měli zabít. Jenom pořád ne a ne pospolu žít a nechat žít...Ale ono si to sedne...
Roman Enders
Těšíte se domů?
Ano i po dvou týdnech, strávených v tak úžasné zemi, jakou je Řecko se i člověk, označovaný často za dobrodruha těší do země, kde "proud řeky stříká na dřevěnej splav."
Roman Enders
Nebojte se, budete ušetřeni...
Casting neboli výběr vhodných typů pro film a jiné natáčení je určitě nejčastějším způsobem vstupu do magického "Světa filmu."
Roman Enders
Nová čočka je fakt "čočka."
Nejde zde o potravinářskou komoditu, jež se obchoduje v tunách na burze obilovin a luštěnin. I když taková čočka na kyselo s párkem - šlágr našich lidových jídelen - no řekněte, kdo by odolal!
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |