Vražedná galantnost
Mnohé zoufalé pokusy se vyskytly. Jejich výsledek byl naprosto tragický. Chtěl-li jsem např. podržet dámě svého srdce dveře u samoobsluhy, vyrazila si o ně málem zuby. To nemluvím o pomáhání z kabátu v restauraci, při kterém jsem jí málem uškrtil na šátku, jež se tam, mrška, najednou připletl, atp.
Zanechal jsem tedy těchto nebezpečných pokusů, ve snaze vyhnout se stíhání pro ublížení na zdraví a vydal jsem se na cesty jiné. Cesty po Evropě.
Jedna z prvních vedla na tehdy ještě krásné pobřeží Jugoslávie, na ostrov Brač kam jsem se vydal s kamarády a s přáteli z práce. Krásné prostředí a jižní slunce rozehřálo vlažné srdce středoevropana natolik, že touha po dívčím objetí na sebe nenechala dlouho čekat. Dostavila se dokonce dříve než by si kdo pomyslel. Marně jsem se jí snažil zapíjet s přáteli dobrým koňakem, nebo s holandskými cestovateli v nedalekém baru dobrým pivem.
Svoji ,,oběť" jsem měl vyhlédnutu už asi 4 dny a zatím jsem o tom takticky pomlčel. Chodila každý večer tančít do naší zahradní restaurace ještě se skupinou dalších dívek, od kterých se nápadně odlišovala svoji vysokou postavou a blond vlasy, což je v této zeměpisné šířce neobvyklé. S muzikanty, kteří hráli k tanci jsme se dobře poznali. Byli to borci ve stejné věkové kategorii a každý z nás přece také toužil založit rockovou kapelu, takže bylo stále o čem povídat. Jednoho večera jsme to ale nějak ,,přepískli“ a já vyšel s barvou ven: ,,To je kost,có", prohlásil jsem a ukázal na blondýnu se snědou tváří. Tato věta ale neměla být vyslovena. Prořízla houstnoucí atmosféru a jako šíp se zapíchla do vosího hnízda mých známých. Ti mě okamžitě začali hecovat, ať jdu pro ní tancovat. ,,Ne to néé!!" To já jen tak říkal ze srandy." Snažil jsem se setřást tento pro mě děsivý úkon. Okamžitě mě označili za sraba. Navíc tam byli převážně s manželkami a tak si takové dobrodružství nemohli dovolit. ,,Jseš srab!!", hulákaly na mě už i ženy mých kamarádů. Marně jsem namítal, že oni by zase nedovedli sjet jez bokem, sjet po zadku divoké peřeje, zatím co se kanoe už dávno roztříštila o skaliska, postavit motocykl na ,,zadní“ nebo sjet na běžkách schody. Prostě jsem byl titulován a basta!
Tohle si přece člověk, který je zvyklý odolávat deštům irské Gallwaye nemůže nechat v žádném případě líbit.
,,Jdu na to“, prohlásil jsem, mocně si přitom přihnuv z láhve ,,Rakije.“ Přátelé ztuhli a koukali jak na ,,Ein Kessel Buntes“ jak jsem se pohnul směrem k mé vyvolené. Dělily jí ode mě 2 řady stolů a 4 řady kaktusů a různých pichlavých rostlin. A já si to k ní namířil tou nejkratší cestou, mezi stoly a přes kaktusy. Seděla tam, živě se bavíc se svými kolegyněmi. Neměla ani potuchy o své nejbližší budoucnosti. Překročil jsem poslední řadu kaktusů a ocitl se asi 2 metry od svého idolu, když tu pojednou cítím, že mě cosi stahuje zpět a navíc stahuje i kalhoty. ,,Sakra, že by jiná!" Ale ne, to jen jeden neposedný kaktus se zřejmě chtěl vydat se mnou za dobrodružstvím a zachytil se za mé plandavé kraťasy. Ve chvíli, kdy jsem si toho všimnul, opustil dokonce ještě svůj truhlík. Dal jsem hned vše do pořádku s pocitem ,,nikdo nic neviděl“ a jedním elegantním skokem nosorožce jsem se ocitl za zády své nic netušící oběti. Naklonil jsem se a řekl obligátní formuli. ,,Smím prosit“ zaznělo bohužel zrovna ve chvíli, kdy dívka nesla k ústům číši červeného vína. Ta, po pronesení tohoto signálu mým mocným basbarytonem až jí vlály vlasy, se lekla natolik, že nadskočila a obsah sklenice vychrstla na své krásné šaty.
Rázem jsem zcepeněl a nastalo hrobové ticho. Pouze v mé mysli , jinak od našeho stolu a od většiny dalších se ozýval huronský řev. Kapela hrála tuš. To za ten kaktus, který nikdo neviděl. Ze sraba byla rázem hvězda večera, či celého zájezdu, možná i dalmatského pobřeží. Ale kdybych se v tu chvíli mohl propadnout do země, dal bych za to klidně vše, co jsem tehdy vlastnil. Každý si ale musí vypít svůj kalich hořkosti až do dna. Ta dívka ted navíc měla jeho obsah na svých šatech.
Její reakce však byla zcela šokující. Řekla klidně,,moment“ a zmizela. Než jsem se stačil vzpamatovat, byla zpět ve zcela jiných šatech a pokynula, že se půjde tancovat. A tak jsme tančili krásně asi 2 hodiny a i když to neumím, tak jsem se najednou vznášel nad parketem lehce jako nafukovací slon. Snad i zásluhou četných ,,panáků“, které mi pozorní přátelé mezitím připravili pro mě i mojí novou kamarádku, aby tím snad trochu také vyžehlili toho sraba, což se jim ale nepovedlo. Já mezi tím otřepal své chabé znalosti angličtiny a ruštiny a došlo i na konverzaci. Kolem půlnoci se dívka rozloučila. Říkala ještě něco o zítřku a osmé hodině večer - prostě jazyková bariéra.
Druhý den kolem osmé jsem se šel projít do přístavu a posilnit se s Hoianďany. Když jsem přišel na náš parket, řekl mi kapelník, že mě sháněla ,,lepa děvojka". Byl to totiž poslední večer,kdy jsem jí mohl vidět. Brzy ráno odjížděly a tak odcházela již dříve. To já ovšem netušil.
P.S.
Čekali jste: ,,a jestli nezemřeli......." Tůůůůůhle!!
Už nikdy jsem jí neviděl. Vím jen to, že pocházela z Bosny a Hercegoviny, kde půl roku na to vypukla strašná válka. Ještě dnes se stydím za to, co jí můj ,,volnější"přístup k věci mohl způsobit a raději jsem se polepšil.
Tento příběh je opravdu pravdivý.
Roman Enders
Pat a Mat v reálu.
Dvě loutkové postavičky kultovního animovaného seriálu trefně vystihují náš charakteristický národní rys - opravit si všechno v domácnosti svépomocí a to i za cenu činnosti na hraně zdraví, či dokonce života.
Roman Enders
Highway to Hell
Jasně, AC/DC! jistě tuší tak 85% z vás, možná i výjev z fiction-fantasy výtvoru. Vězte, že v tomto konkrétním případě jste úplně vedle i když zas tak úplně......?
Roman Enders
Veřejně stravovací dobrodružství
Vím, připomínat restaurační stravování v době svátečního, vesměs domácího hodokvasu je trochu za hranou, leč k tématu.
Roman Enders
Just in time aneb bílé Vánoce na dálnici
Nejoblíbenější slogan přepravních společností měl nejspíš na svědomí "noční party jam" na naší "mother of the road" - D1
Roman Enders
Pojedou další vlaky...
Říkají ve Švédsku. Přísloví, hodně podobné našemu, též s vlakovou tématikou, odkazuje ale na zcela odlišnou životní filosofii.
Roman Enders
Nová hračka - návod se ale nikomu číst nechce:)
Přímá volba prezidenta je v rukou lidu nový nástroj, se kterým ještě neumí zacházet. Soudě podle emocí a debat, či spíše hádek na internetu.
Roman Enders
Ještě jsem nebyl in a už jsem retro.
Taky se vám stává, že slyšíte v radiu písničku a říkáte si: "tak to je přesně o mě!" Máme tady zimní slunovrat a to je den, od kterého bude jenom líp, neb se k nám Slunce navrací.
Roman Enders
Check republic
S oblibou si děláme legraci z cizinců, kteří naši zemi přiřazují k Jugoslavii, Rusku, Maďarsku, Rakousku, či si nás pletou s Čečnou a podobně.
Roman Enders
Zpoždění deset dnů? S ČD žádný problém!
Vlakem jezdím zcela vyjímečně a spíše ze srandy - a o tu není na našich drahách opravdu nouze. Někdy je toho, věřte mi, opravdu příliš i na mě.
Roman Enders
Něco o válce...
Téma, které dneska nepřekvapí. Možná v mém podání. V dětství jsem často pobýval o víkendech u prarodičů. Ti chodili brzo spát, ale ještě, než usnuli, se dlouho v posteli bavili většinou o válce...
Roman Enders
Koňopeč a revize hospodské kuchyně
Běžná víkendová akce fyzicky stárnoucí, avšak psychicky stále pošetilejší party, kde "průvodní jevy" pomalu začínají převažovat nad hlavním programem akce.
Roman Enders
Doma s Covidem: Jak jsem potěšil Francouze.
Tak už mě ta potvora dohnala taky. Čtrnáct dní v izolaci, už nevim, jak bych ležel, celý spodek vyřazenej. Rozhodně žádná hitparáda. Netflix ani Oliheň mě neláká. Lidi se po tom sháněj houfně a to je samo o sobě "známka punku"
Roman Enders
Snad se jen odstěhovali...
Nejen dlouhé podzimní večery, ale i příspěvek kolegy blogera Davida Vlka na jeho fb profilu mě inspirovaly k napsání této úvahy. David se zde zmiňuje o třídním srazu, kam již nemohl dorazit jeden z jeho nejlepších kamarádů.
Roman Enders
Tyrolské prozření
Rakousko je země jak zahrada u zámku z kreslené pohádky. Vcelku pozitivní dojem, ale i tak relativní. Z mého pohledu je to země nelidsky, nechutně, až sterilně čistá.
Roman Enders
Jolka
Mnozí znají ještě ze školní ruštiny. Tam nás učili, že jolka je prostě jedlička. Z dnešních encyklopedických serverů se dovíme, že jolka je ruská novoroční slavnost, spojená se stromkem.
Roman Enders
Expedice Žižkov - Karlín
Ne, nemýlíte se. Současná bojovka, ať už jí spustil kdokoli, má i svůj pozitivní dopad. Učí nás hledat dobrodružství a povyražení daleko blíže, než jsme byli zvyklí. Nyní i v rámci svého města, ulice, či pod naší postelí.
Roman Enders
Zachraňme zvíře!
Dnešní doba je plna rozporů. Lidi jsou na sebe jak saně a naopak se čím dál víc snaží něco zachránit i kdyby to měli zabít. Jenom pořád ne a ne pospolu žít a nechat žít...Ale ono si to sedne...
Roman Enders
Těšíte se domů?
Ano i po dvou týdnech, strávených v tak úžasné zemi, jakou je Řecko se i člověk, označovaný často za dobrodruha těší do země, kde "proud řeky stříká na dřevěnej splav."
Roman Enders
Nebojte se, budete ušetřeni...
Casting neboli výběr vhodných typů pro film a jiné natáčení je určitě nejčastějším způsobem vstupu do magického "Světa filmu."
Roman Enders
Nová čočka je fakt "čočka."
Nejde zde o potravinářskou komoditu, jež se obchoduje v tunách na burze obilovin a luštěnin. I když taková čočka na kyselo s párkem - šlágr našich lidových jídelen - no řekněte, kdo by odolal!
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |