Roman Enders

Nezabil jsem vás, zabiju sebe!

4. 05. 2017 11:10:06
Nils Laersen postával ležérně opřen o barový pult. Pozoroval pro něho chaotický a dekadentní cvrkot na parketu, který však měl přesný řád, udávaný chlapíkem od mikrofonu na pódiu.

Country bály v té době byly v kraji v módě. Nils chodíval se svoji partou do Sharahsdallské "Grand Ole Opry." Obdélníkový sál, zrekonstruovaný z původního starého Farmářského domu, hned za městem. Na jedné kratší straně sálu byl bar, na protilehlé pódium, uprostřed taneční parket a v podloubích po obou delších stranách stoly pro hosty a tanečníky.

Nils sám netančil, ale rád chodil postát u baru, pozorovat cvrkot a hlavně pokecat se známými. Country hudbu ale miloval. Tklivý nářek pedálové steel kytary nebo svižný banjový part. I téma těchto písní, kde sny o životě na farmě s ženou svého srdce končí často v nízkém lokále v náruči sklenky whisky, z níž se interpret chvástá, že to je přesně to, co celý život chtěl, mu bylo zatím vzdálené, ale rezonovalo s jeho nitrem. Vždy tu zevloval dostatečný počet postav v džínách se širokými opasky a kostkovaných košilích, které znatelně dávaly před tancem přednost kukuřičné nebo ječmenné šťávě.

Vtom přišel k baru Frankie, Nilsův nejlepší kamarád a přivedl s sebou sličnou, dobře tvarovanou blondýnku v šatech z dlouhého trička.

"Pánové, tohle je Alice", povídá Frankie směrem k postavám u baru, ale především k Nilsovi: "Já se teď na chvíli vzdálim, tak jí pohlídejte", dodá s širokým úsměvem a odejde tančit se svoji taneční skupinou. Objevil v country tančení možnost svojí příští kariéry.

Alice vyšplhala na barovou stoličku hned vedle Nilse. Zapálila si cigaretu a dým znuděně pouštěla přes bar.

"Tancuješ?" zeptal se po chvíli Nils. Shlédla k němu pomněnkovýma očima, z jemného obličeje vyzařoval přívětivý výraz: "Normálně jo, ale tohle ne."

Nils byl zase celý naměkko, tak se rozpovídal: "Tak to sme dva. To já normálně tancuju rád i když to moc neumim, ale Country tance!? Na každou písničku se tancuje něco jinýho, navíc z pódia štěká ňákej vořech ve vocvokovaný vestě a širáku úsečný povely a já se tam motám jak nudle v bandě, furt sem jinde, než mám bejt....no gdo se v tom má vyznat!!?

Tak to přesně vidim taky!" povídá Alice a už se zcela regulérně přátelsky směje.

"Takže si dáme rači panáka, né" navrhne Nils a Alice přikývne. Nils louskne na číšnici: "Hanny, dvakrát čtyry růže!"

Bourbon je vláčně uvolní a povídají celý večer až do konce bálu. Nepřítomnost Frankieho nikomu nevadí, nepřijde si Alici ani vyzvednout. Nils má náladu, jakou už dlouho neměl a cítí se silný pro jinak na něj neobvyklý návrh: "Co si jít zatancovat někam, kde hrajou normálně reprodukovaný starý fláky?" Alice souhlasí!

"Třeba k Owlovi", pokračuje nadšeně Nils. "Tam maník pouští to, co si myslí, že se bude líbit lidem, co tam zrovna sou a vdycky se trefí. Je to báječná atmosféra!"

Další den tam jdou a prožijí nádherný večer. Alice ke konci sama navrhne, že by příště mohli jít na bazén. V bazénu se Alice chlubí, jak umí skočit šipku. Nils pozoruje pod startovacím blokem s hlavou vyvrácenou vzhůru, jak Aličina silueta ve tvaru kytary LesPaulky opíše nad ním ladný oblouk, než zmizí se šplouchnutím pod hladinou. "Ta se povedla!" zamručí si spokojeně pro sebe Nils.

Z báječných dnů s Alicí jde Nilsovi hlava kolem a často si pro sebe opakuje: "Čím sem si to zasloužil?? To snad ani neni možný. Nezdá se mi to?...nezdá." Vždyť jí právě drží za ruku a doprovází ji domů cestou z kina.... Holt po stovce běžnejch, šedejch dnů může přijít pár skvělejch....zázraky se můžou dít a na ty Nils věří.

Pozdě večer pak odemyká dveře u papundeklového domu za městem, který získal po prarodičích - žádnej zázrak, ale má svoje obydlí. Dříve, než stačí sebrat poštu a letáky, vhozené škvírou v dolní polovině dveří, zadrnčí telefon na polici v chodbě. Volá Frankie:

"No nazdar Frankie, to je dost, že taky můžu s tebou pokecat. Co děláš?

Mám tady zrovna před sebou litr rumu a za chvíli ho do sebe vobrátim na ex!

Litr rumu v samotě!? Že bys byl takovej hamoun?!.....ty vole ale víš.....dyť tě to může zabít!!" blekotá vyděšeně do sluchátka Nils.

"No právě to chci udělat. Chci se zabít litrem svýho nejvoblíbenějšího rumu!!

A proboha proč jako, ty vole?!!

Nedělej blbýho, chodíš s mojí holkou.....

No, to teda nech na hlavě, jó....

A co, parohy nebo máslo?

...ale takle né!! Prosimtě Frankie, ty si přivedeš holku k baru, vodložíš jí tam jak čepici na věšák, pak si jí ani nevyzvedneš a divíš se, že se vo ní někdo postará...

To eště furt neznamená, že mě s ní začne muj nejlepší kamarád chodit!!

Hele, chodit - to je silný slovo....

Jak silný? Večer ste šli z kina, vedli ste se za ruce a cukrovali, jak hrdličky. Já jel pět metrů za váma autem po chodníku a vy ste mě vůbec nezaregistrovali. Celou tu dobu, co sem za váma jel, sem přemejšlel, jestli vás mám přejet. To sem nakonec nedokázal, tak rači do sebe zvrhnu ten rum. Když mi nejlepší kamarád chodí s mojí holkou, tak tu nemám pro co žít!!"

Zlověstné klapnutí sluchátka mělo naznačit, že Frankie k tomu opravdu už nemá co říct.

"Do prdele!!" zaklel Nils poté, co položil sluchátko. "To je sakra nadělení! Snad to ten blbec proboha nemyslí vážně!" Těžce dosedl na pohovku v hale. Ač doma sám nikdy nepil, teď si nalil panáka whisky a kopnul ho do sebe, aby se probral z té skutečnosti, že užasné dny asi skončily. V jeho nitru dřímaly vlastnosti, jako čest a spravedlnost a bylo mu jasné, že tuto "hračku" bude muset Frankiemu vrátit.

Takto by to šlo samozřejmě udělat s dříve zmíněnou čepicí....Jenže Alice....to je ksakru živá bytost!! Ta teda musí sakra nejlíp vědět, ke komu tíhne! A s tím Frankie nic nenadělá i kdyby vychlastal nakrásně celej sud rumu! Uchlácholen touto úvahou, Nils nakonec usnul na pohovce v hale.

Další den ho zase hřejivě naplnila skutečnost, že Alice přecejen tíhne k němu. Před chvílí mu to potvrdila tím, že volala a zvala ho k sobě na jeho oblíbené těstoviny "Fallukorv."

Zajel ke květinářství Framy ́s Blomster na křižovatce na okraji čtvrti, odkud se cesty rozbíhaly do prašných dálav a do centra. To květinářství znal už od dětství. Vždy před ním stál ohromný pugét nádherných, červenofialových řezaných růží v keramické nádobě, které voněly snad až kam šlo dohlédnout. Všechny se vždy za den prodaly a květinářství bylo díky nim známé v celém okolí a prosperovalo. Vybral tu nejhezčí a největší. Uvnitř mu jí zabalili do ozdobného celofánu a opatřili ozdobnou stuhou. Zaplatil a venku nastoupil do starého, mohutného pick upu Chevy Grey Rhino a květinu odložil vedle sebe na koženkovou lavici vozu. Oblak prachu, zvednutý z krajnice a dunění osmiválce ho doprovodily cestou do centra města.

Ve městě zaparkoval naproti Olssonovu nádraží. S růží v ruce zabočil do uličky Gamlepostway a ve starém, cihlovém neomítnutém činžáku vyběhl do druhého patra. Vtom zaslechl odněkud tlumené vyzvánění telefonu. Hned na to slyšel za dveřmi u kterých stál zřetelně Aličin jasný hlas: "Haló, tady půjčovna vzducholodí!" Takto se hlásila do telefonu pokaždé. Bylo to jediné, co ho na ní štvalo. Připadalo mu to dětinské, až imbecilní. Zarazil se a zůstal stát přede dveřmi a naslouchal.

"Jé, ahoj Lilly. jak se máš!" pokračovala Alice v hovoru

...........................

"No já moc né. Frankie na mě kašle!

..........................

No, co dělám? Dělám, jako že naoko chodim s tím mrzoutem Nilsem...

.............?

No přece tim, co chodí do Sharahsdallu, ale netancuje, tak vokouní u baru..

Nils zcepeněl. Jako, kdyby spadl do ledové vody nebo ho probodli nožem. Jo tak takhle!!! Co já tady vlastně eště pohledávám.. odříkával si trhaně v duchu. Pak se prudce rozběhl po schodech dolů. Vyrazil hřmotně z domovních dveří na ulici. Ještě, že u nich nikdo nestál, to by se nakonec mrtvolu určitě vyrobit povedlo..

"To teda Frankiemu nezávidim!! Ta se teda nepovedla!!" Ulevil si Nils a začal se rozhlížet po odpadkovém koši, kam by vztekle fláknul s květinou. Vtom musel zatnout všechny obličejové svaly, aby mu nevyhrkly slzy lítosti nad tím, cože to chtěl s tak krásnou a něžnou věcí udělat. Tohle se mu stávalo často. Byl od přírody drsňák, ale s velice jemnou a zranitelnou duší.

Navíc ho prostoupila totální frustrace a pocit zbytečnosti a zatracenosti. Byl použit a zneužit jako nástroj ženské rafinovanosti! Chtěl s sebou fláknout na lavičku před nádražím a vyřvat do trávy slané kolo.

Jeho mysl naštěstí osvěžila bytost, která se blížila téměř liduprázdnou ulicí k nádraží, táhnouce za sebou kufr na kolečkách. Půvabná mladá žena vláčela smutně kufr s hlavou svěšenou a rovné, dlouhé kaštanové vlasy za ní povlávaly.

Těžkopádný a neohrabaný Nils byl mezi přáteli oblíben jako výborný glosátor. Vždy dovedl jadrně rozseknout všechny "zbytečné starosti normálních lidí." Také občas udělal něco, z čeho byli všichni vedle a nejvíc on sám. Byl to skrytý bojovník. To se mělo v následujících vteřinách ukázat.

Namířil si to s tasenou růží přímo naproti dívce s kufrem. Pět metrů před ní pravil: "Ale slečno, tak nádherný den, tak proč tak smutně? Něco neni, tak jak má bejt?" Udiveně, až vyděšeně vzhlédla a její medové oči v ušlechtilém obličeji se potkaly s jeho ocelově šedým, avšak přívětivým pohledem: "Jo, to ste to trefil," pravila nezaujatě.

"Tumáte kytku, ať trochu pookřejete!

Vy ste dostal košem, že jo? Ta je ale nádherná....a jak voní...To ste jí teda musel mít rád..." Pokusila se vyloudit usměv.

"No, košem..." zamyslí se Nils: "Ono to bylo vlastně něco daleko horšího!

To by mě teda zajímalo, co může bejt pro takovýho chlapa horšího, než dostat košem. To bych si teda hrozně ráda poslechla. Víte, to ste přesně vystih. Něco se nepovedlo a já odjíždim nadobro z města. Jede mi to ale až za tři hodiny, tak mě teď zrovna napadlo....Co takle si jít někam sednout a tam vo tom pokecat...? Jestli teda máte čas...

No..!!" Nilsovi naskočila uprostřed čela hluboká, svislá vráska pochybnosti.

"No, ...ale tak jó!!

video //www.youtube.com/embed/A81lwjCJsLk

Autor: Roman Enders | karma: 14.51 | přečteno: 470 ×
Poslední články autora