Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ale himbajs, pane Čermáku!

15. 03. 2017 10:56:25
Kolega bloger p. Čermák předložil nedávno svůj názor ke sprostomluvě dětí zcela bez diskuse. Myslím, že je to škoda.

Pan Čermák ve svém článku zde poukazuje, že děti v jeho blízkosti používají kromě vulgárních výrazů občas ještě zvolání "allahu akbar!" Protože nedisponuje pravomocemi k potrestání takového chování, apeluje důrazně na rodiče, aby zjistili, co si jejich děti o takovéto politické a náboženské ideologii myslí.

Připadá mi absurdní vyžadovat po dětech takovýto rozbor. Zkrátka - myslím, že si děti o tom nemyslí vůbec nic. Jako "pedagog volného času dětí", za kterého se p. Čermák ve svém článku považuje, by za dvacet let zkušeností mohl vypozorovat, že děti prostě "nasávají" jako houba a to především vše, co kolem slyší a vidí a co má nádech senzace.

I my jsme v dětství ryli do lavic hákové kříže a povídali si vtipy o židech. Proč? Slyšeli jsme o tom téměř denné od svých prarodičů. Postupem času a příchodem "rozumu" jsme tyto ideologie samozřejmě zavrhli. Proto nevidím nic tak společensky tragického na tom, když děti občas s něčím takovým přijdou. Naopak, pan Čermák, jako zkušený dětský vedoucí by na ně mohl v tomto ohledu vhodně působit a to, myslím i bez pravomocí, které údajně postrádá, aby to právě nevykřikovaly až do puberty, jak zmiňuje.

Uvedu příklad z vlastní zkušenosti:

Před lety jsem vezl do Litvy skupinu šesti skautů se dvěma vedoucími. Chlapci (9 - 12 let) měli tento výlet za odměnu za vzorné chování v oddíle. Nejmladší chlapec měl vrozenou vadu páteře a léčil se s ní. Přesto mu jeho lékař tento, poměrně náročný výlet doporučil. Hned po ujetí cca 1100 kilometrů a příjezdu do Litvy si chlapec začal naříkat na bolesti v zádech a muselo se sním okamžitě do nemocnice ve Vilniusu. Tamější lékař se divil, že mu někdo takovou akci dovolil, když by měl být v podstatě okamžitě v klidu na lůžku.

Již při cestě tam se tento nejmladší kluk chlubil, že má tátu Němce a že je to dobře, protože ti dělají nejlepší auta. Ostatní kluci mu začali nadávat do "nácků a fašistů" s tím, že jeho fotřík bude taky pěknej fašoun. Měl jsem z toho smíšené pocity, kde se ještě dneska tohle v dětech bere. Za našeho dětství to bylo ale celkem běžné.

Oba vedoucí byli spíš mírné až nevýrazné povahy a dělali, jako že to neslyšeli a že to "vyšumí." Malý kluk to však "přikrmil", když se zezačátku statečně snažil obhájit čest svého otce: "táta neni žádnej fašista, abys věděl!!" Do nemocnice se s ním muselo ještě jednou, v Kaunasu. Potom musel už do konce výletu jen ležet ve stanu. Ostatní na něj až nechutně vyvíjeli tlak, že jim ten nácek zkazil celej výlet a měl zůstat doma, když je kripl. Do konce výletu už jen ležel ve stanu a vzlykal. Vedoucí se snažili atmosféru zachránit pomocí celotáborové hry s námětem litevských dějin, ale marně. Celé už to bylo naplněné dusnem a smutkem. Tehdy mě bylo malého kluka opravdu líto a prožíval jsem pocit marnosti a beznaděje. Vedoucí svoji úlohu totálně nezvládli a po návratu oddíl "za trest" rozpustili.

Kdo zde pochybil? Lékař, který doporučil chlapci se závažnou zdravotní indispozicí takový výlet, ale to je věc jiná. Především vedoucí, kteří nezvládli situaci díky neznalosti dětské duše. Trestat děti za to, že se chovají jako děti? Místo toho, aby jsme tu byli k tomu, od čeho tu jsme a vhodně na ně působili. Děti jsou bezelstné, upřímné a kruté a bez soucitu separují vše, co je "jiné" a kazí jim to hru, nehledě na to, že občas trhají mouchám nohy a vážou kočce na ocas plechovku od konzervy...

Práce s dětmi vyžaduje odvahu a hlavně vnitřní sílu a morální vyspělost. Mnoho lidí chce dnes pracovat s dětmi v duchu Foglara, ale tyto výše zmíněné vlastnosti zdaleka každý z nich nemá, stejně, jako každý není ideální rodič.

Autor: Roman Enders | středa 15.3.2017 10:56 | karma článku: 15.16 | přečteno: 405x

Další články blogera

Roman Enders

Milenka s kudlančími sklony

Snažím se potopit co nejhlouběji do hučícího, bublajícího a studeného hnědo-šedého sajrajtu. Sám se sobě divím, že se o to tak snažím. Pak se za zavřenými víčky prosvětluje, jako když se rozednívá, až je uplně bílo.

30.6.2017 v 8:54 | Karma článku: 10.55 | Přečteno: 279 | Diskuse

Roman Enders

Jak se cítíte v Čechách?

Věčné brblání nad tím, jaká jsou Češi čuňata, zatímco všude jinde mají čisto a uklizeno je naším téměř národním sportem. Na druhé straně ale často slyšíme, že nejlépe je nakonec stejně v Hlásné Třebáni u řeky, v Horní Dolní,

6.6.2017 v 16:00 | Karma článku: 18.47 | Přečteno: 899 | Diskuse

Roman Enders

Nezabil jsem vás, zabiju sebe!

Nils Laersen postával ležérně opřen o barový pult. Pozoroval pro něho chaotický a dekadentní cvrkot na parketu, který však měl přesný řád, udávaný chlapíkem od mikrofonu na pódiu.

4.5.2017 v 11:10 | Karma článku: 12.11 | Přečteno: 403 | Diskuse

Roman Enders

Pankrácký Black Out

Instalatér - údržbář bytového fondu měl v totalitní době značně uměle nadstavenu veřejnou vážnost a "moc." Dala se přirovnat téměř k důležitosti lékaře - specialisty. Přitom měl co do činění s poměrně titěrnými věcmi.

6.4.2017 v 10:17 | Karma článku: 15.92 | Přečteno: 409 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Milan Šupa

O ženách a mužích dneška a o jejich devalvaci smyslu pro mravnost

Běda tomu, z koho pohoršení pochází! Je nanejvýš smutné, že právě touto větou třeba začít, pokud se chceme vyjádřit k působení ženy současnosti.

18.8.2017 v 15:15 | Karma článku: 6.21 | Přečteno: 220 | Diskuse

Martina Studzinská

Turíst? Zachvátčik?

O návštěvě naší metropole z pohledu jednoho ruského turisty. Nebo dobyvatele? Odpoví si už každý podle svého.

18.8.2017 v 14:29 | Karma článku: 11.87 | Přečteno: 382 | Diskuse

Pavel Nitka

Jak jsem potkal maminu aneb Není nad mateřskou lásku

Vždyť to přece každý ví. Malé dítě lásku své matky potřebuje jako Babiš advokáta, o tom se snad se mnou nebude nikdo přít. A jednu takovouhle milující maminu jsem včera potkal...

18.8.2017 v 13:02 | Karma článku: 19.03 | Přečteno: 554 | Diskuse

Libuse Palkova

Když vám život dá šach mat

Život je složitý a nikdo z nás neví co mu osud přinese-můžete se snažit sebevíc, plánovat, usilovat o dosažení svých cílů, vyhýbat se všem úskalím a přesto se někdy stane něco. co vám zboří celý svět...Nikdy neříkejte nikdy

18.8.2017 v 11:49 | Karma článku: 11.57 | Přečteno: 737 | Diskuse

Jarmila Kamenáčová

Světlo a stín duše

O terapii světla a stínu, co by obrazu v duši. Naše vnitřní obrazy jsou pro nás důležité. Protože to, jak se vnitřně cítíme, ovlivňuje nejen zdraví, ale i celý život.

18.8.2017 v 11:37 | Karma článku: 8.44 | Přečteno: 200 | Diskuse
Počet článků 122 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 639

Původně instalater, potom řidič náklaďáku a mikrobusu. Optimista, pohodář, cestovatel. Nyní 50+,leč vnitřně ,,forever young". Hlavní myšlenka: ,,Aby bylo mezi lidma dobře."

Lidi se ženou kupředu a nekoukají nalevo ani napravo. Já jdu za nimi, seberu co nechali nalevo i napravo a snažím se to ,,recyklovat." To je drobeček mé maličkosti do tohoto gigantického světa lidských duší a osudů.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.