Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Na skok za mořem (1.)

18. 02. 2017 11:19:08
Nabídka odvézt tři Američany se třemi psy do Irska je pro kovaného cestovatele samozřejmě výzvou. Hned v prvních vteřinách po jejím obdržení jsem věděl, že pojedu. Jen mě to trochu vytrhlo ze zimní letargie.

Jak všeobecně známo, Američané se stěhují pouze s fotkami příbuzných, což na nich nejvíc obdivuji.

Trojice přátel z Louisiany - Mischa, Damian a Mariana, na to potřebovali zhruba patnáct různě velkých krabic, dva golfové vozíky a jednu velkou a jednu malou přepravní klec. Měli s sebou přece navíc tři psí mazlíčky. Dva zlaté retrívry, na které volali všeobecně "Honey!" a jedno štěně, jež volali "Baby!" Uplně navrch a nakonec ještě přijdou dva notebooky, jimž říkají work a které "jedou", zapojené v síti až do poslední chvíle.

Naložit v Mnichovicích u Prahy do nejdelšího formátu prosklené dodávky, čili "vanu"

Naloženo, jen "Bejby" se nám někde zatoulalo...

V Mnichovicích pobývali tři měsíce v pronajatém domě přes Airbnb. Teď míří do irského Ardcarne, kde na ně čeká další dům na tři měsíce, než vyprší lhůta turistického, bezvízového pobytu. Urazit něco kolem patnácti set kilometrů do francouzského přístavu Cherbourg, odtud osmnáct hodin trajektem do irského Dublinu a pak posledních sto sedmdesát km do Ardcarne.

Miláčkové připraveni k transportu

Naloženo je během hodiny. Psi vzadu v klecích, Mischa zaujímá místo spolujezdce a Mariana s Damianem na třetí řadě sedadel, neboť druhá, hned za řidičem je vyndaná. Místo ní mají na podlaze položenou matraci, aby si mohli za jízdy zdřímnout.

Vyjíždíme z Mnichovic v sobotu kolem čtvrté odpoledne. Plně obklopen jejich happy atmosférou se blížím ku Praze. Mariana nepřetržitě něco vypráví zvučným hlasem tak rychle, že jí rozumím každé desáté slovo. Mischa občas zepředu něco dodá. Damian mlčí. Bude to tak celou cestu. Tedy pokud zrovna nebudou spát nebo jíst.

První požadavek na zastavení na toaletu přijde ještě před vyjetím z Prahy. K tomu doplňující prosba, zda by to nemohlo být u pumpy s McDonalds. Stavíme ještě v Praze na Florenci, kde je "Mekáč" pod magistrálou. "Sjúpr, excellent!" nešetří díky a za půlhodinu se vracejí, ověšeni sáčky a papírovými taškami Další zastávku si vyžádají u Rudné, hned za Prahou. Vybíhá jen Mischa a vrací se s dvěma narvanými papírovými taškami. Musí přece doplnit zásoby. Za chvíli už autem za zvučného hovoru kolují želatinové bonbony a octové chipsy. Ano, jak asi již tušíte a možná se i culíte, jejich tělesné proporce nejsou rozhodně odrazem americké reklamy, ale holé skutečnosti, podobné našemu venkovu a sídlištím. Jsou to vlastně bodří a vskutku příjemní a hodní lidé i když sebevědomí a hluční a samozřejmě neustále "happy".

Jenom k našim hranicim stavíme ještě třikrát. Na ujetí patnácti set kilometrů do Cherbourgu máme do odjezdu trajektu dvacet sedm hodin, což se zdá v pohodě. Takto to ale budeme horko těžko stíhat.

Po přejetí hranice všichni spokojeně usnou přejedením a já mohu v klidu ujet přes pět set kilometrů v kuse, až na francouzské hranice. Tam se probudí a okamžitě chtějí zastavit, že musí venčit psy. O těch jsme doposud téměř nevěděli. Radostně vyběhli, a po chvíli zase spořádaně skočili do přepravek. Mischa využila pauzy samozřejmě k doplnění zásob. Něco pojedli, popovídali a opět blaženě usnuli. Toho jsem využil a sjel z dálnice na běžnou silnici, čímž jsem ušetřil za mýto a eliminoval možnost dalších nákupů. Takto jsme spokojeně dojeli až k Paříži. Tam se probudili a šli venčit psy i sebe...a samozřejmě posnídat a doplnit zásoby.

Za Paříží se plně rozednilo a já najel zase na placenou dálnici v očekávání přesně toho, co přišlo. Na zbývajících zhruba třech stech km jsme stavěli už "jenom" čtyřikrát. Dávno mi došlo, proč mezi jejich krabicemi nebyla žádná s jídlem, zatímco já jsem si, plně v souladu s naším národním zvykem vezl velkou krabici od banánů, plnou potravin. Jim by prostě každému jedna krabice jídla na cestu nestačila.

"Přistáváme" do Cherbourgu

Do přístavu jsme dorazili ještě s tříhodinovou rezervou. Oni jdou venčit a deklarovat psy pro přepravu lodí a doplnit proviant. Já se ukládám k odpočinku.

Shrnutí: na patnáctisetkilometrové cestě se psi venčili pouze čtyřikrát, lidi nepočítaněkrát. O psech jsme téměř nevěděli, zato třech(vlastně dvou lidí, Damian řekl za celou cestu dvě věty) byl "plný mikrobus"

Závěr: Psi jsou daleko vděčnější náklad, než lidi.(pokračování)

Autor: Roman Enders | sobota 18.2.2017 11:19 | karma článku: 18.81 | přečteno: 409x

Další články blogera

Roman Enders

Jak se cítíte v Čechách?

Věčné brblání nad tím, jaká jsou Češi čuňata, zatímco všude jinde mají čisto a uklizeno je naším téměř národním sportem. Na druhé straně ale často slyšíme, že nejlépe je nakonec stejně v Hlásné Třebáni u řeky, v Horní Dolní,

6.6.2017 v 16:00 | Karma článku: 17.57 | Přečteno: 868 | Diskuse

Roman Enders

Nezabil jsem vás, zabiju sebe!

Nils Laersen postával ležérně opřen o barový pult. Pozoroval pro něho chaotický a dekadentní cvrkot na parketu, který však měl přesný řád, udávaný chlapíkem od mikrofonu na pódiu.

4.5.2017 v 11:10 | Karma článku: 10.84 | Přečteno: 387 | Diskuse

Roman Enders

Pankrácký Black Out

Instalatér - údržbář bytového fondu měl v totalitní době značně uměle nadstavenu veřejnou vážnost a "moc." Dala se přirovnat téměř k důležitosti lékaře - specialisty. Přitom měl co do činění s poměrně titěrnými věcmi.

6.4.2017 v 10:17 | Karma článku: 14.11 | Přečteno: 398 | Diskuse

Roman Enders

Kde se bere národní hrdost?

Výlet do Krkonoš přece není ničím až tak zvláštním. Pokud se ale povede parta a navíc je skvělé počasí, destinace výletu může být druhotným doplňkem. Zvláště, když vás například právě Krkonoše předtím nikdy moc nelákaly.

2.4.2017 v 11:24 | Karma článku: 13.13 | Přečteno: 332 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Jan Tomášek

Frankfurt 1998

„Podle fotek to tam vypadá jako někde v Atlantě“ projevoval nadšení kámoš, se kterým jsme se chystali do nejameričtějšího města Německa, ne-li celé Evropy.

23.6.2017 v 22:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 78 | Diskuse

Jan Tomášek

Brémy a Východní Frísko 1999

Cílem tohoto prodlouženého víkendu byla cesta na sever Německa až k hranicím s Holandskem, kde se nachází zemička zvaná Východní Frísko...

23.6.2017 v 17:28 | Karma článku: 7.50 | Přečteno: 162 | Diskuse

Lucie Plicová

Fagaraš, rumunské větrné hory

"Fagaraš, Větrné hory, na severu mlha, na jihu travnaté a skalnaté srázy, mezi nimi ostrá hranice... vlny, vichry a déšť na pustém, skalami vroubeném urlejském jezeru...Nekonečné dny pochodu nahoru a dolů."

23.6.2017 v 15:10 | Karma článku: 12.17 | Přečteno: 174 | Diskuse

Pavel Liprt

Obrázky z Kutné Hory - vznosná i architektonicky podmanivá „svatá Barbora“

Chrám svaté Barbory v Kutné Hoře – odvěký symbol města. Petr Parléř, Matyáš Rejsek, Benedikt Rejt, tři významní architekti a jedna z nejoriginálnějších pozdně gotických staveb katedrálního typu v Evropě.

23.6.2017 v 14:50 | Karma článku: 8.99 | Přečteno: 132 | Diskuse

Lucie Gavendová

Blíženci

Kde se vzala tu se vzala. Žena. Bytost. Stvoření, které se nedá popsat jinak, než čistá energie. Nemůžeš ji popsat, ani uchopit. Zotročit. Vlastnit. Protože je Blíženka.

22.6.2017 v 14:51 | Karma článku: 8.09 | Přečteno: 398 | Diskuse
Počet článků 121 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 638

Původně instalater, potom řidič náklaďáku a mikrobusu. Optimista, pohodář, cestovatel. Nyní 50+,leč vnitřně ,,forever young". Hlavní myšlenka: ,,Aby bylo mezi lidma dobře."

Lidi se ženou kupředu a nekoukají nalevo ani napravo. Já jdu za nimi, seberu co nechali nalevo i napravo a snažím se to ,,recyklovat." To je drobeček mé maličkosti do tohoto gigantického světa lidských duší a osudů.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.