Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Milenka s kudlančími sklony

30. 06. 2017 8:54:35
Snažím se potopit co nejhlouběji do hučícího, bublajícího a studeného hnědo-šedého sajrajtu. Sám se sobě divím, že se o to tak snažím. Pak se za zavřenými víčky prosvětluje, jako když se rozednívá, až je uplně bílo.

Zmítám se v napěněném kotli a se shora na mě dopadají další masy vody ze svislého jezu na řece Tagliamento v severovýchodní Itálii.

"Sakra!" říkám si. "Pod jezem je asi vybetonovaná vana, když mě to nevyplavilo spodem na první pokus! To sem teda v čudu!"

Bez možnosti nadechnutí zahajuji druhý pokus ponoření. Záchrannou vestu na sobě naštěstí nemám. Ta sloužila k změkčení sedačky lodi, se kterou už dávno odplula v dál. Mít jí teď "předpisově" navléknutu, nemohl bych se ponořit a čekala by mě velmi pomalá smrt ve válci jezu. V šedém soumraku hloubky se mi hlavou honí myšlenky na Jaru, jak to sama zvládne, všechny ty lidi odvézt domů tím velkým autem, se kterým se bojí jezdit...Vždyť ještě před chvílí jsem jí volal, že se asi zdržíme, že jsme se zasekli na nečekaném jezu...Chudák Jaru, jenom, až se to doví...Sám u sebe se divím tomu pragmatickému myšlení v této vypjaté situaci, jež jsem u sebe za normálních okolností nikdy nepozoroval.

Druhý pokus dopadl nachlup stejně. Jsem už skoro neomylně přesvědčen o vaně pod jezem. Přesto zahajuji automaticky další pokus o ponoření a vyplavení spodem již téměř bez kyslíku. V temném hukotu za zavřenými víčky se mi začínají odvíjet scény z celého života jako film.

Dětství a mládí na žižkovském Jarově, učení, instalatérská "dobrodružství" na Pankráci, cesty, synové v Mokropsech......vždyť ten život vlastně nebyl vůbec špatný! A Jaru......Jaru!!! V posledních zbytcích vnímání mě přepadne lítost, že jí tady nechávám a snad i vlhkost v očích, pokud se to v temné hlubině vodních mas dá tak vyjádřit...Průmět nejhezčí etapy života se mísí s temným hučením vodní spousty, jež se mění v chrámovou hudbu, prodchnutou bílou září. Je to kupodivu...příjemné!!

Bílá záře sílí. Posledními zbytky pozemského vědomí vnímám denní světlo a vzduch, po kterém instinktivně zalapám. Než otevřu oči, je mi nepopsatelným způsobem předán vzkaz "odkudsi", něco ve smyslu: "ještě ho necháme." Pak procitnu a vidím, že jsem vyplaven na velkém balvanu, který byl předtím vidět přes hranu jezu. Dlouho tak na něm visím a proudy vody, které se uvolnily z vodního válce pod jezem se o mě rozrážejí a lomcují se mnou do stran. Nabírám pomalu sil, než na něj vylezu. Potom na něm ještě asi hodinu sedím a vzpamatovávám se z právě prožitého znovuzrození...

Nad jezem na mě mává kamarádka Ivča. Jako jediná zůstala nahoře nad jezem. Ostrov štěrku a oblázků kolem jejího pilíře mostu je tak velký, že se pro ni bude moct zajet ze břehu, aniž by proud stačil strhnout loď do jezu.

Jez s názvem "Ospedaletto" podle nejbližší osady je jediný na celé řece. Byl postaven pod dálničním mostem na dálnici Tarvisio - Udine a za velkého stavu vody je opravdu nebezpečný. Měli jsme zato, že jsme vypluli až pod ním. Po ujetí asi pěti set metrů nás překvapilo monotónní hučení. Byli jsme přesvědčeni, že pochází z provozu na mostě. Až těsně před mostem jsem si všiml, že hladina pod mostem mizí za hranou a zajel s lodí brutálně na štěrkovou naplaveninu u nejbližšího pilíře. Všem ostatním lodím se to naštěstí povedlo taky. Postupně jsme ale zjistili, že jiné cesty, než přes jez není. Proud je tu tak silný, že se zpátky vrátit nedá. Někteří slezli z jezu u svého pilíře po naplaveném dřevu a volali na ty u mého pilíře, ať jedou, že to dají. Byli v lodi po dvou, háček(ten vepředu) po správném dopadu pod jez dosáhl pádlem za působnost vodního válce pod jezem a mocným záběrem z něho loď vytáhl. Já jsem byl v lodi sám(Jaru naštěstí převážela auto) Po dopadu pod jez si mě válec stáhnul zpět a začal jsem se točit pod jezem.

Teď sedím na balvanu asi sedm metrů pod jezem už zcela při vědomí a mávám na Ivču. Do proudu, který mě odnese dál po řece ke všem ostatním se mi ale zatraceně nechce.... Nakonec zjišťuji, že za kamenem je jenom půl metru vody, tak z něj sestoupím a nechám se proudem strhnout ještě přes dva menší stupně a po dvoustech metrech už mě ostatní pomáhají na oblázkový břeh. Mojí loď odchytili před tím a mě pak viděli sedět na balvanu. Byli v klidu. Jaru mezitím dorazila s autem a zapadla v bahně na břehu. Pak se podívala směrem k jezu v dálce a lakonicky prohlásila: "v tomhle ses topil, jó!" Ivča však viděla zpoza jezu vyplout jenom mojí loď a pak dlouho nic....přepadl jí prý hysterák. Než jsem se vynořil, byla to prý věčnost.

Ten den jsme ujeli po řece zhruba pouhý kilometr. Zato večer, po utáboření a vyproštění auta protekl našimi hrdly(a hlavně mým) litr slivovice a několik litrů vína. V květnu roku 2011 jsem se podruhé narodil.

Před pár lety jsme absolvovali řeku znovu a v klidu. Loni si mě podala znovu. Nahnala mě za skálu, kde mě točila ve zpětném víru. Ostatní propluli, aniž to postřehli a považují dál Tagliamento za bezva a bezpečnou řeku. Já mám podezření, že mě ta řeka miluje. Však milenka je to fešná, posuďte sami. Ani Jaru se příliš nevzteká. Ale asi už na ní nevlezu, má totiž kudlančí sklony...!

"mastí")

Foto: Jarka Feilerová

Autor: Roman Enders | pátek 30.6.2017 8:54 | karma článku: 10.55 | přečteno: 279x

Další články blogera

Roman Enders

Jak se cítíte v Čechách?

Věčné brblání nad tím, jaká jsou Češi čuňata, zatímco všude jinde mají čisto a uklizeno je naším téměř národním sportem. Na druhé straně ale často slyšíme, že nejlépe je nakonec stejně v Hlásné Třebáni u řeky, v Horní Dolní,

6.6.2017 v 16:00 | Karma článku: 18.47 | Přečteno: 899 | Diskuse

Roman Enders

Nezabil jsem vás, zabiju sebe!

Nils Laersen postával ležérně opřen o barový pult. Pozoroval pro něho chaotický a dekadentní cvrkot na parketu, který však měl přesný řád, udávaný chlapíkem od mikrofonu na pódiu.

4.5.2017 v 11:10 | Karma článku: 12.11 | Přečteno: 403 | Diskuse

Roman Enders

Pankrácký Black Out

Instalatér - údržbář bytového fondu měl v totalitní době značně uměle nadstavenu veřejnou vážnost a "moc." Dala se přirovnat téměř k důležitosti lékaře - specialisty. Přitom měl co do činění s poměrně titěrnými věcmi.

6.4.2017 v 10:17 | Karma článku: 15.92 | Přečteno: 409 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Kateřina Prachařová

Záhada posledních tří kilogramů aneb Co v těhotenství sníš, po porodu jako když najdeš

Záchvat sebereflexe mě obvykle popadá ve třech případech: Když po delší době vidím kamarádku, která vypadá zkrátka úžasně. Když je mistrovství světa v atletice. A když se vidím na aktuální fotce. To vše se teď stalo.

18.8.2017 v 16:02 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 30 | Diskuse

Jiří Jiroudek

Troška ,,panwerichování"

,,...ono se ńák s lidskou blbostí a tupostí bojovat musí. ...ta bitva s lidskou zlobou, která právě vyvěrá z lidské tuposti a blbosti, to je bitva, která se nedá vyhrát. Ale nikdy se nesmí vzdát, protože kdybysme jí vzdali, tak .

18.8.2017 v 15:34 | Karma článku: 5.38 | Přečteno: 95 | Diskuse

Iva Marková

Žádnej tam nevyleze, tak tam chodím já

Anna Lukášová (1909-2005) pocházela z rodiny tkalce s osmi dětmi. Teta byla nezapomenutelná, nezaměnitelná, svá. Osobnost. Dříč, který by se rozdal...

17.8.2017 v 22:02 | Karma článku: 16.29 | Přečteno: 356 | Diskuse

Vlastík Fürst

Ticho, až z toho uši bolí

„To je hrozné, jaký tu máte hluk“, lamentovala jedna příbuzná na naše bydlení v Brně, když se zastavila na návštěvu. „Pořád tu hlučí auta a houkají sanitky“, dokončila svůj posudek našeho domova.

16.8.2017 v 20:35 | Karma článku: 16.98 | Přečteno: 475 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Jak jsem ve zlatém chrámu mluvila s kamennou hlavou

Ve snu jsem se ocitla v jednoduše vybaveném chrámu, zalitém světlem. Podlaha i zdi měly zlato okrovou barvu, v pozadí tři menší románské sloupy. Kamenné plastiky hlavy jsem se zeptala na cestu a ona mi odpověděla.

16.8.2017 v 6:07 | Karma článku: 5.49 | Přečteno: 143 | Diskuse
Počet článků 122 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 639

Původně instalater, potom řidič náklaďáku a mikrobusu. Optimista, pohodář, cestovatel. Nyní 50+,leč vnitřně ,,forever young". Hlavní myšlenka: ,,Aby bylo mezi lidma dobře."

Lidi se ženou kupředu a nekoukají nalevo ani napravo. Já jdu za nimi, seberu co nechali nalevo i napravo a snažím se to ,,recyklovat." To je drobeček mé maličkosti do tohoto gigantického světa lidských duší a osudů.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.