Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Chtěl bys žít ve třicátejch letech? Jo, na silnici!

19. 01. 2017 8:50:26
"Permanent Traffic Jam" - nepřetržitá zácpa - nás provází denně, aniž bychom si to plně uvědomovali. Stala se běžně vnímanou "kvalitou našeho života." Počet aut na Zemi roste rychleji, než počet obyvatel.

Jízda, dříve tak atraktivní a povznášející činnost se stává nenáviděnou každodenní nutností.

Proto na otázku, jež mi položila Jaru nedávno při nějakém "filmu pro pamětníky" - "chtěl bys žít v třicátejch letech?", jsem bez váhání odpověděl: "jasně, hlavně na silnici!"

Auta v té době byla ryzími uměleckými díly. Co kus, to skvost. Atmosférou oné doby na nás dýchaly ještě předválečné "herky" našich otců a dědů, jež za ně po válce až do let šedesátých byli šťastni. Na podlaze mezi sedadly měly velký "tunel", jimž probíhala Kardanova hřídel k zadní nápravě. Z něho vpředu trčel vzhůru dlouhý "klacek" jak prut na ryby. Člověk "ulovil" jedničku a za líbezného lomozu hučení Kardanky a hlavně nezaměnitelné směsi vůní benzínu, kůže, dřeva a tabáku se rozjel vstříc téměř prázdné silnici.

Auta tehdy byla ale záležitostí hlavně bohaté vrstvy. Zase se líp dýchalo a byl větší životní prostor.

Při poruše během pár minut zvedl prach na krajnici další podobný nadšenec, zdravě hrdý, že může přispět radou i rukou. Motor v dlouhém "čumáku", přístupný ze všech stran a kolem hlouček mudrlantů, kteří vždy našli řešení.. Na delší cestu jste měli bez diskuse celý den. Přijeli jste někam pozdě, nikdo vás neplísnil,vždyť to všichni znali...

Jsem nesmírně vděčný, že jsem ještě zachytil s čerstvým řidičákem dobu na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Rozhodně to už nebylo, jako ve třicátých ale člověk se stále mohl alespoň během dne trochu rozjet a projet bez všudypřítomné kolony a v noci si mohl i posvítit dálkovejma, když třeba deset minut nic nejelo v protisměru...

Dnes jsou auta nabita nejmodernějšími technologiemi. S tím vším se sunete nekonečnou, ubíjející kolonou. Přijedete-li někam pozdě, vždycky vás seřvou i když to vědí. Na to je nejlépe mlčet a dělat, že jste to přeslechli...

Auta jsou stále "chytřejší" a ukrajují salámově řidiči jednu dovednost za druhou. Z řidiče se nenápadně pomalu stává cestující. Smrtelně vážně se hovoří o samořídících autech. Při pouhém pomyšlení na to se mi dělá zle. Nejen pro to, že dálkové cesty cítím jako své poslání, ale hlavně proto, že takto lidi už uplně natvrdo "zakrní." Už počítačová éra ukázala své.

Jak "chytré auto" vyhodnotí permanentní zácpu? Nejspíš se beznadějně zastaví a na palubce rudě zazáří obrovský digitální nápis ERROR! Člověk, závislý na technologiích bude v koncích...

Myšlenku samořídících aut vidím už dnes jako slepou uličku...

Mezitím kolem i v nás žije "permanent traffic jam" Nepřetržité kolony pomalu jedoucích aut se stresovanými pasažéry se dávají denně do monotónního pohybu, aby k noci trochu polevily, přeplnily odpočívadla a parkoviště a ráno nanovo.

Lidé postupně zjistí, že jejich životní prostor se neutěšeně zužuje a začnou se cítit stísněni. Pak odhodí "korektnost" a pokrytectví a začnou jednat, jak je jim vnitřně přirozené. To bude teprve mazec!

Obávám se, že první impulsy k tomuto "Ragnaroku" vzejdou právě z dopravy. Vždyť auto je pro mnohé prodloužené sebevědomí, symbol úspěchu a moci. Už dnes se skryté emoce projevují právě na silnicích.

Autor: Roman Enders | čtvrtek 19.1.2017 8:50 | karma článku: 23.22 | přečteno: 1525x

Další články blogera

Roman Enders

Jak se cítíte v Čechách?

Věčné brblání nad tím, jaká jsou Češi čuňata, zatímco všude jinde mají čisto a uklizeno je naším téměř národním sportem. Na druhé straně ale často slyšíme, že nejlépe je nakonec stejně v Hlásné Třebáni u řeky, v Horní Dolní,

6.6.2017 v 16:00 | Karma článku: 17.57 | Přečteno: 868 | Diskuse

Roman Enders

Nezabil jsem vás, zabiju sebe!

Nils Laersen postával ležérně opřen o barový pult. Pozoroval pro něho chaotický a dekadentní cvrkot na parketu, který však měl přesný řád, udávaný chlapíkem od mikrofonu na pódiu.

4.5.2017 v 11:10 | Karma článku: 10.84 | Přečteno: 387 | Diskuse

Roman Enders

Pankrácký Black Out

Instalatér - údržbář bytového fondu měl v totalitní době značně uměle nadstavenu veřejnou vážnost a "moc." Dala se přirovnat téměř k důležitosti lékaře - specialisty. Přitom měl co do činění s poměrně titěrnými věcmi.

6.4.2017 v 10:17 | Karma článku: 14.11 | Přečteno: 398 | Diskuse

Roman Enders

Kde se bere národní hrdost?

Výlet do Krkonoš přece není ničím až tak zvláštním. Pokud se ale povede parta a navíc je skvělé počasí, destinace výletu může být druhotným doplňkem. Zvláště, když vás například právě Krkonoše předtím nikdy moc nelákaly.

2.4.2017 v 11:24 | Karma článku: 13.13 | Přečteno: 332 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

David Wiltsch

Nezapomeňme si připomenout hrdiny od Zborova

Roku 1917 došlo v rámci Kerenského ofenzívy k bitvě u Zborova, kde prvně nastoupila i Československá brigáda. Z pohledu války nevýznamná bitva. Z pohledu prvního odboje však důležitá událost na cestě k samostatnému stát

23.6.2017 v 17:43 | Karma článku: 16.77 | Přečteno: 283 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Jaké to je randit se skrblíkem?

Muž. Vysoký, štíhlý, usměvavý, milý, uměl zajímavě a barvitě hovořit a vyprávět. Dokázal mě pokaždé rozesmát a byl vůči mně pozorný, naslouchal mi. Jeho vadou charakteru bylo, že to byl skrblík. Miloval peníze a sám sebe, ne mě.

23.6.2017 v 15:52 | Karma článku: 21.67 | Přečteno: 826 | Diskuse

Jakub Kouřil

Oslík a dáreček

Byl jednou jeden oslík, který vypadal jako všichni oslíci. Měl dlouhé uši a krásně hýkal. Jeho hlava se krásně táhla v úsměv. Oslík se jmenoval Jumbo a měl důvod se radovat. Vlastnil totiž žlutou krabičku.

23.6.2017 v 15:48 | Karma článku: 5.01 | Přečteno: 101 | Diskuse

Jiří Hermánek

Statisíce podpíraču? Tak to je pěkně na draka...

Moji ctění kolegové Turner a Vlk, každý svým osobitým způsobem, ztvárnili svůj názor na tu kreaturu, co sedí, jako žába na prameni, na Hradě a nehodlá tam vpustit žádného pravdoláskovce. To je tedy ale opravdu smutné.

23.6.2017 v 14:30 | Karma článku: 28.97 | Přečteno: 777 | Diskuse

Pavel Chalupský

Logika, Duše, Intuice.

Tak je tu máme krásně seřazené. Každá z nich představuje část nás samých. Jsou naší podstatou. O Logice jsem se kdysi učil, o Duši a Intuici ani muk. Tak se zkusím zamyslet.

23.6.2017 v 14:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 47 | Diskuse
Počet článků 121 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 638

Původně instalater, potom řidič náklaďáku a mikrobusu. Optimista, pohodář, cestovatel. Nyní 50+,leč vnitřně ,,forever young". Hlavní myšlenka: ,,Aby bylo mezi lidma dobře."

Lidi se ženou kupředu a nekoukají nalevo ani napravo. Já jdu za nimi, seberu co nechali nalevo i napravo a snažím se to ,,recyklovat." To je drobeček mé maličkosti do tohoto gigantického světa lidských duší a osudů.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.