Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Co by sis nejvíc přál? Metr sněhu!

7. 01. 2017 10:10:04
S otázkou "kdyby sis teď mohl něco přát, co by to bylo?" byl konfrontován téměř každý. Odpovědi byly různorodé, jako sami tázaní, ale vesměs očekávané. Od bombastických(Ferrari, vila na Floridě) až po rozumné(zdraví, láska)

V této věci jsem měl nebývale jasno a to možná i celých třicet let, možná více. Na otázku: "co by sis tak nejvíc přál?" (pokud tedy byla položena v zimním období), jsem zcela bez prodlení odpovídal: "abych se ráno probudil a venku byl metr sněhu!"

Ano sníh, fenomén na který jsme v posledních letech málem zapomněli, sehrál v mém životě podstatnou roli. Již v šesti nebo sedmi letech jsem na půdě našeho domu na žižkovském Jarově našel obrovské sáně, zvané rohačky. Byly větší a pravděpodobně i těžší než já sám. Přesto jsem je nakonec sdrncal a svezl z půdy až před dům a odtud sveřepě odtáhl až na Židovské Pece, což bylo "pohoří", oddělující Jarov od žižkovské Koněvovy třídy. Usedl jsem obkročmo hned dopředu, svíraje v rukách zakroucené rohy. S pocitem, že takto saně řídím, jsem se vrhl neohroženě ze zasněženého svahu, cukajíc přitom rohy do strany, kam jsem chtěl jet. Jel jsem ale pořád rovně a skončilo to v plotu garáží ČSAD. To mě od lákavého zimního sportu neodradilo. Zvláště, když sáně sklidily mezi dalšími sáňkaři obrovský obdiv, nikdo jiný takové prostě neměl. Navíc jsem se dozvěděl, že saně se lépe řídí odzadu. Pak už mě od ježdění nemohlo nic odtrhnout. Časem jsem dostal od Ježíška sáně sportovní, nízké, dřevo - kovové s rukojeťmi na držení vzadu, což byl asi Ježíškův největší počin v mém dětství. Na těch už jsem byl opravdu nedostižný.

Sáňkování se stalo naší hlavní zimní zábavou. Sníh přicházel tehdy ve třech etapách za zimu, přerušených jen krátkými oblevami. Vyráželi jsme hned po škole - jen odhodit tašku obloukem, pootevřenými dveřmi do předsíně, druhou rukou bafnout sáně na chodbě za dveřmi a hurá....vraceli jsme se za hluboké tmy.

-------------------------------------------

V pubertě zájem o sáňkování pominul. Vypadalo to, že pominul téměř o vše. Většina se tvářila, že by zbytek života nejradši strávila s cigárem v hubě, flaškou v jedný a holkou v druhý ruce. To byla lepší varianta. Pak tu zbylo ovšem pár těch, kteří chtěli řešit palčivé otázky tohoto světa. Sem jsem, bohužel pro své okolí, spadal také, navíc jsem to ještě ke všemu stíhal i s holkou a flaškou.

Zajímavé je, že jako největší problém světa jsem nevyhodnotil ani socialismus, ani kapitalismus, ani islám, či jakýkoli jiný -ismus ale fakt, že lidi pořád někam spěchají, chvátají, jsou zbrklí. Přitom jim pořád něco padá na zem, nic nestíhají, nadávají, klejí. To vede k totální frustraci, hádkám, rozchodům, nenaplnění smyslu života. Nejhorší na tom celém bylo, že se vehementně snažili do tohoto marasmu zatáhnout i mě samého!

Zájem o sníh u mě přetrvával a moje přání pokračovalo, neboť jsem v něm nemyslel sobecky jen na sebe, ale na celé okolí. Působit na ty uspěchané lidi pedagogicky v mém věku nepřipadalo v úvahu. Skončilo by to nejspíš mojí hospitalizací, leckteří by u mě požadovali dokonce ústavní péči. Jak jim důrazně připomenout, že: "veškeré kvaltování toliko pro hovado dobré jest", staletí staré heslo slavného rodáka, kterým se leckde ve světě řídí dodnes, u nás však ne.

Vyzval jsem tedy na pomoc živel. Kdo jiný, než sama matka Příroda dokáže položit před lidi jasný argument v podobě metrové vrstvy zářivě bílé hmoty, aby si konečně uvědomili, že nic neuspěchají? Že mohou pouze vyhlédnout přes okno a zase se v klidu vrátit do postele a svět se bude klidně dál točit i bez nich? Pravda, najde se pár nedočkavců, kteří budou s živlem sveřepě bojovat, přijdou i k úrazu, někteří díky této situaci i zahynou, ale to je nutná daň poznání. Vzýval jsem přírodu několik let, ta však na pomoc nepřicházela. Pořád sněžilo zbytečně - napadlo pár centimetrů, způsobilo pouze totální dopravní kolaps a hned to roztálo. Příroda tedy zklamala. Co si člověk nezařídí sám, to nemá.

--------------------------------------------------

To pomalu vedlo k rezignaci na přání č.1 a k přesunu k plnění přání č.2. Tím bylo ježdění náklaďákem. Ne snad kvůli opojení z ovládání těžkého stroje, ale hlavně kvůli tomu, že to je v mé mysli nejsnazší cesta k cestování. A uznejte sami: sníh pod koly náklaďáku je hotové neštěstí. Začal jsem se na něj tvářit nevraživě a každá zmínka o něm mi spolehlivě naježila vlasy a zvedla chlupy. Přesvědčení v hloubi duše však zůstalo stejné.

Hydra, zvaná Spěch a Shon nade mnou zvítězila lstivým podsunutím splnění druhého přání, kde jsem si jí měl užít do sytosti. Ale neužil.

Moje tempo bylo vražedné, soudě podle toho, že dispečeři často říkali, že se ze mě picnou. Přesto si mě ale nechávali jako posledního až do úplného konce dopravních činností u firmy. Začalo jim zřejmě něco docházet.

Spěch vyhrál možná bitvu, nikoli však válku!

Letošní zima slibuje slušnou ofenzívu a mně se pomalu navrací dřívější bojová nálada!

Autor: Roman Enders | sobota 7.1.2017 10:10 | karma článku: 11.85 | přečteno: 221x

Další články blogera

Roman Enders

Jak se cítíte v Čechách?

Věčné brblání nad tím, jaká jsou Češi čuňata, zatímco všude jinde mají čisto a uklizeno je naším téměř národním sportem. Na druhé straně ale často slyšíme, že nejlépe je nakonec stejně v Hlásné Třebáni u řeky, v Horní Dolní,

6.6.2017 v 16:00 | Karma článku: 17.57 | Přečteno: 868 | Diskuse

Roman Enders

Nezabil jsem vás, zabiju sebe!

Nils Laersen postával ležérně opřen o barový pult. Pozoroval pro něho chaotický a dekadentní cvrkot na parketu, který však měl přesný řád, udávaný chlapíkem od mikrofonu na pódiu.

4.5.2017 v 11:10 | Karma článku: 10.84 | Přečteno: 387 | Diskuse

Roman Enders

Pankrácký Black Out

Instalatér - údržbář bytového fondu měl v totalitní době značně uměle nadstavenu veřejnou vážnost a "moc." Dala se přirovnat téměř k důležitosti lékaře - specialisty. Přitom měl co do činění s poměrně titěrnými věcmi.

6.4.2017 v 10:17 | Karma článku: 14.11 | Přečteno: 398 | Diskuse

Roman Enders

Kde se bere národní hrdost?

Výlet do Krkonoš přece není ničím až tak zvláštním. Pokud se ale povede parta a navíc je skvělé počasí, destinace výletu může být druhotným doplňkem. Zvláště, když vás například právě Krkonoše předtím nikdy moc nelákaly.

2.4.2017 v 11:24 | Karma článku: 13.13 | Přečteno: 332 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Děti jsou jak prdy – máš rád jen ty svoje

Tak tohle moudro jsem zaslechla docela nedávno a donutilo mě přemýšlet. Přemýšlet i o tom jak ve vlastních, byť nevychovaných dětech, uctíváme kult dítěte a považujeme naše nevychované potomky za dokonalost samu sebe...

23.6.2017 v 20:20 | Karma článku: 16.54 | Přečteno: 506 | Diskuse

Karel Trčálek

Zemanova svině

Nominativ, svině, svině. Genitiv, svině, sviň / sviní. Dativ, svini, sviním. Akuzativ, svini, svině. Vokativ, svině, svině. Lokál, svini, sviních. Instrumentál, sviní, sviněmi ...

23.6.2017 v 18:32 | Karma článku: 20.75 | Přečteno: 1167 | Diskuse

Milan Radek

Uctivý služebníček Macron poslušně hlásí že už těm neposlušným državám vynadal

Mutti mu přece jasně řekla že má těm vidlákům odvedle vynadat, aby už začali poslouchat, a on bez odmluv splnil rozkaz. Mutti přece nebude na vlastní ústa říkat to co může říkat on za ní. Marine Le Pen měla pravdu že ve Francii

23.6.2017 v 18:10 | Karma článku: 39.34 | Přečteno: 1616 | Diskuse

Karel Trčálek

Proč reaguji na články jiných blogerů? Protože jsem parazit!

Blog je, alespoň pro mě, především hra. Může-li jistá „ekonomka“ či jistí blogeři své lži a svou propagandu více či méně podařeně prezentovat jako odhalování „skutečné“ pravdy, pak si já můžu z jejich lhaní dělat legraci

23.6.2017 v 16:37 | Karma článku: 14.87 | Přečteno: 386 | Diskuse

Milan Šupa

Otevřená konfrontace s negativním názorem čtenáře

"Pane blogere, já osobně patřím k lidem s duchovním zaměřením, ale mnohé Vaše příspěvky vnímám jen jako samu negaci. Proto Vaše jednostranné názory ("co je špatné") většinou už ani nečtu.

23.6.2017 v 15:15 | Karma článku: 9.08 | Přečteno: 364 | Diskuse
Počet článků 121 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 638

Původně instalater, potom řidič náklaďáku a mikrobusu. Optimista, pohodář, cestovatel. Nyní 50+,leč vnitřně ,,forever young". Hlavní myšlenka: ,,Aby bylo mezi lidma dobře."

Lidi se ženou kupředu a nekoukají nalevo ani napravo. Já jdu za nimi, seberu co nechali nalevo i napravo a snažím se to ,,recyklovat." To je drobeček mé maličkosti do tohoto gigantického světa lidských duší a osudů.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.