Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vlakem do Bulharska (3.část - pobyt a návrat)

15. 12. 2016 10:56:49
Jedna z chatek byla upravena jako recepce. Zde se střídaly ve službě tři místní krasavice. Jinak řečeno - pokud kemp "rozeznívala" naše parta, zůstávaly na place všechny najednou. Vesi, Žana a Sonja. Holky jen o něco málo starší,

než my. Vesi a Žana byly komunikativní a otevřené, tak se bavily hlavně se mnou. Sonja byla krásná, půvabná, mystická, tajemná,prudká, žádoucí, vášnivá, planoucí, spalující.....Takže paralyzovala všechny ostatní chlapy v zájezdu. Ti, ještě dlouho po návratu, dávali dohromady svoje nitro i vztahy. Jazykovou bariéru pomáhala bořit naše slavná školní "jéchací" ruština a první náznaky "oukej" angličtiny.

Venkovní, skládací stolky a židle k chatkám byly vždy v době našeho pobytu natrvalo sraženy kolem "hlavní třídy" uprostřed kempu a denně se u nich "pařilo" do časného rána za zpěvu, kytar a samozřejmě místních tekutých pokladů.

Pivo bylo drahé, zásoby z domova brzy došly, tak nám nouzí bylo dovoleno okusit místního vína. Červené víno "Meča krv" a "Poljana" jsme uznali přijatelným, jak chuťově, tak hlavně cenově. Problém byl ho sehnat ve větším objemu. Na pobřežní promenádě zcela chyběly běžné obchody. Naopak restaurace, bary, pizzerie a stánky se suvenýry, cigaretami a alkoholem, byť dražším, zde byly hojně.

Žízeň ale bezpečně probudí v lidech nápaditost. Uskutečnili jsme výpravu do města velikým kloubovým autobusem "Ikarus" s obrovskými, sportovními taškami a skoupili v tamější samoobsluze celý regál těchto vín, což nám vydrželo na celý týden. Prodavačky u kasy šly do mdlob z nekonečného proudu lahví, jež se na ně valily po pohyblivém pásu.

Víno se tak stalo našim nedílným společníkem všude. Při cestě na pláž, na jídlo, při večerní procházce. Při večerní společenské pařbě mu často přispěchaly na pomoc jeho zdejší silnější sestry: Pliska, Slnčev brjag, Brendi a Mastika. Poslední, Mastika se mi vryla do paměti nesmazatelně. Kořalka "hašlerkové" chuti byla obzvlášť kreativní. Způsobovala znalost plynné angličtiny a nakonec uměla krásné "žebrované čelo" - otisk po dopadu hlavy na desku stolu z úzkých planěk.

Na pobřežní promenádě byl také obchod s hudebninami. Zde měli v prodeji vinylové desky snad všech tehdy známých rockových a popových kapel. Byly v divném, matném hrubém přebalu, často popsány azbukou a foneticky, což působilo legračně ("Куин, Битлъс, Пинк Флойд, КИСС, Албано и Ромина Паур"), ale byly a to pro nás bylo šokující. Vezl jsem jich domů pokaždé nejméně dvacet. Dále zde byl obchod s oblečením a elektronikou západní provenience, zvaný "Corecom". V něm se ale dalo nakupovat pouze za marky a dolary. Ty nám ale ochotně dodávaly za slušnou cenu naše kamarádky z recepce. Byl to citelný kontrast. Úzký, pobřežní pás třpytivého luxusu v jinak zaostalé, zaprášené zemi.

Při jednom bujarém večerním sezení zabloudil k našim stolům starší(tedy viděno naší -náctiletou optikou) anglický pár. Nemohli se odtrhnout a nakonec k ránu požádali, zda by mohli večer přivést ještě nějaké přátele. Kývli jsme. Po večeři sedělo u nás v kempu asi třicet Angličanů z nedalekého, nově postaveného rekreačního komplexu, kam až doléhal náš hurónský řev a zvuk našich kytar. Jejich "All inclusive", fitness, welness, sauna, tenis a golf jim asi ještě nestačily....

Každé tři dny procházela kempem korpulentní bulharská "bábuška" s velkými pytli a vozíkem a prováděla úklid chatek. U naší chvíli lomcovala zkříženými papundeklovými dveřmi, potom s leknutím uskočila, když se náhle otevřely. Svoji vervou uvolnila prázdné láhve, které jsme rovnali do škvíry mezi skřínkami a čelní stěnou. Lahve z obou stran jí začaly s rachotem padat pod nohy. Chvíli na nich žonglovala a zakopávala je daleko za sebe. Když cinkavý zvuk dozněl, začala je energicky sbírat do pytlů, ale opatrně, aby se nerozbily. Pro nás, sedící u jiné chaty strhující podívaná, při které jsme zároveň zjistili, že jsou lahve vratné. Jezdili jsme pak "plní" oběma směry a rozpočet za víno se rapidně snížil.

V průběhu pobytu bylo možno si přikoupit různé fakultativní výlety do okolí a také okružní celodenní plavbu zámořskou lodí.

Všechno jsem postupně absolvoval, plavba se mi nakonec vryla nesmazatelně do paměti. Luxusní, stodeset metrů dlouhá loď "Ajvazovskij" byla postavena ve Francii, ale byla v ruském vlastnictví. Přesto šlo o poměrně luxusní záležitost, vybavenou bazénem, kinem, bary a hracími automaty s "Vlkem a Zajícem". Součástí plavby byl i oběd v lodní restauraci, kde jsme ale seděli drahnou dobu bez povšimnutí. Pak mezi stoly proběhla dlouhonohá, blonďatá servírka, zvířila vzduch a přes rameno naštvaně prohodila: "štó jesť vam náda?"

My na to unisono: "Kušať!!"

"Chačótě chalódnoje íli gorjáče?"

Chtěli jsme samozřejmě horké. Výsledkem toho bylo, že nám za další hodinu přinesla studené špagety s neidentifikovatelnou šedobéžovou směsí. Všichni, ač hladoví do toho jenom s odporem dloubli a odstrčili to. Do mě v duchu "jedenáctého přikázání - nevyhodíš jídla!" zahučel talíř celý. Po necelých patnácti minutách jsem se se škubáním v břiše odebral na lodní WC se zabíleným oknem a strávil tam zbytek plavby. Bylo mi podezřelé divné ticho na lodi. Když jsem zelený vyšel vrávoravě z toalety, loď už dávno kotvila v přístavu a z její asi šesté paluby jsem zhlížel na malé mravence, jež dole nervózně pobíhají a něco hledají...

Nakonec došlo ke šťastnému shledání, těsně před tím, než loď odplula do Sevastopolu na pravidelnou linku. Milosrdná Mastika večer před odjezdem domů vše zaléčila...

Dovětek:

V současnosti mám často v noci sen o tom, že končíme v Bulharsku turnus. Stojím před nastartovaným transferovým autobusem a než nastoupím, křiknu na řidiče: "počkejte prosim vás ještě chvilinku, dyť já se aspoň musím podívat na to moře!"

To, myslím dost výmluvně naznačuje, že jsme se tam opravdu nenudil:)

Autor: Roman Enders | čtvrtek 15.12.2016 10:56 | karma článku: 15.61 | přečteno: 523x

Další články blogera

Roman Enders

Jak se cítíte v Čechách?

Věčné brblání nad tím, jaká jsou Češi čuňata, zatímco všude jinde mají čisto a uklizeno je naším téměř národním sportem. Na druhé straně ale často slyšíme, že nejlépe je nakonec stejně v Hlásné Třebáni u řeky, v Horní Dolní,

6.6.2017 v 16:00 | Karma článku: 17.57 | Přečteno: 868 | Diskuse

Roman Enders

Nezabil jsem vás, zabiju sebe!

Nils Laersen postával ležérně opřen o barový pult. Pozoroval pro něho chaotický a dekadentní cvrkot na parketu, který však měl přesný řád, udávaný chlapíkem od mikrofonu na pódiu.

4.5.2017 v 11:10 | Karma článku: 10.84 | Přečteno: 387 | Diskuse

Roman Enders

Pankrácký Black Out

Instalatér - údržbář bytového fondu měl v totalitní době značně uměle nadstavenu veřejnou vážnost a "moc." Dala se přirovnat téměř k důležitosti lékaře - specialisty. Přitom měl co do činění s poměrně titěrnými věcmi.

6.4.2017 v 10:17 | Karma článku: 14.11 | Přečteno: 398 | Diskuse

Roman Enders

Kde se bere národní hrdost?

Výlet do Krkonoš přece není ničím až tak zvláštním. Pokud se ale povede parta a navíc je skvělé počasí, destinace výletu může být druhotným doplňkem. Zvláště, když vás například právě Krkonoše předtím nikdy moc nelákaly.

2.4.2017 v 11:24 | Karma článku: 13.13 | Přečteno: 332 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Děti jsou jak prdy – máš rád jen ty svoje

Tak tohle moudro jsem zaslechla docela nedávno a donutilo mě přemýšlet. Přemýšlet i o tom jak ve vlastních, byť nevychovaných dětech, uctíváme kult dítěte a považujeme naše nevychované potomky za dokonalost samu sebe...

23.6.2017 v 20:20 | Karma článku: 16.54 | Přečteno: 502 | Diskuse

Karel Trčálek

Zemanova svině

Nominativ, svině, svině. Genitiv, svině, sviň / sviní. Dativ, svini, sviním. Akuzativ, svini, svině. Vokativ, svině, svině. Lokál, svini, sviních. Instrumentál, sviní, sviněmi ...

23.6.2017 v 18:32 | Karma článku: 20.75 | Přečteno: 1162 | Diskuse

Milan Radek

Uctivý služebníček Macron poslušně hlásí že už těm neposlušným državám vynadal

Mutti mu přece jasně řekla že má těm vidlákům odvedle vynadat, aby už začali poslouchat, a on bez odmluv splnil rozkaz. Mutti přece nebude na vlastní ústa říkat to co může říkat on za ní. Marine Le Pen měla pravdu že ve Francii

23.6.2017 v 18:10 | Karma článku: 39.34 | Přečteno: 1606 | Diskuse

Karel Trčálek

Proč reaguji na články jiných blogerů? Protože jsem parazit!

Blog je, alespoň pro mě, především hra. Může-li jistá „ekonomka“ či jistí blogeři své lži a svou propagandu více či méně podařeně prezentovat jako odhalování „skutečné“ pravdy, pak si já můžu z jejich lhaní dělat legraci

23.6.2017 v 16:37 | Karma článku: 14.87 | Přečteno: 385 | Diskuse

Milan Šupa

Otevřená konfrontace s negativním názorem čtenáře

"Pane blogere, já osobně patřím k lidem s duchovním zaměřením, ale mnohé Vaše příspěvky vnímám jen jako samu negaci. Proto Vaše jednostranné názory ("co je špatné") většinou už ani nečtu.

23.6.2017 v 15:15 | Karma článku: 9.08 | Přečteno: 363 | Diskuse
Počet článků 121 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 638

Původně instalater, potom řidič náklaďáku a mikrobusu. Optimista, pohodář, cestovatel. Nyní 50+,leč vnitřně ,,forever young". Hlavní myšlenka: ,,Aby bylo mezi lidma dobře."

Lidi se ženou kupředu a nekoukají nalevo ani napravo. Já jdu za nimi, seberu co nechali nalevo i napravo a snažím se to ,,recyklovat." To je drobeček mé maličkosti do tohoto gigantického světa lidských duší a osudů.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.