Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vstupenka do společnosti mistrů

22. 12. 2016 10:46:03
Hospoda "U Zajíčků" na pražské Pankráci měla v adventním čase na začátku osmdesátých let i své klidnější chvilky. V tomto období tu sedělo pouze pár montérů z nedaleké instalatérské provozovny a užívali si tento, pro jiné hektický

čas doslova plnými doušky. Byli nejblíže stavu, jež se dnes nazývá "single" i když k skutečné podstatě tohoto moderního společenského stavu měli ještě hodně daleko. Jejich život se z drtivé většiny odvíjel mezi tímto lokálem, nedalekou dílnou a prací po okolních bytech. Potom přejet tramvají a svalit se na pár hodin do pavlačové špeluňky po rodičích na zatuchlý gauč...Když se to nestihlo, tak čtyři sražené židle na dílně, v půl sedmé ráno promnout očí, první cigáro a postavit na kafe..

Jejich průměrný věk dožití byl podobný tomu v subsaharské Africe neb Amazonii. Z pohledu mých necelých dvaceti byla "necelá padesátka" stále úctyhodný věk. Navíc jsem neviděl nic škodlivého v soužití s těmito lidmi. Naopak jsem byl smutný z toho, že mezi ně stále nějak nezapadám.

Slunce se v brzkém odpoledni prosincového dne pomalu sklánělo za střechu pankráckého soudu a marně se snažilo svými paprsky prorazit špínu začouzených oken hospody. Říkával jsem často, že jsem tu jen dočasně a jednou se za tím sluncem vydám....Kolik takových západů slunce chlapi v hospodě promarnili, to vůbec neřešili. Naopak, na jakoukoli mojí narážku na putování reagovali svorně:

"Hoďte na něj sítě, je to blázen! Kam bys furt jezdil, když tady je tak krásně!" A potvrdili to zdvižením půllitrů, ve kterých zazářil zlatavý mok na pozadí přidušeného rudého západu.

Chlapi, jejichž "stravu" tvořilo z drtivé většiny pivo, cigarety a káva se vrhli do debaty o jídle. Přecejen na Vánoce by si měli dopřát něco "fajnovýho"

Nevím, co mě to tehdy napadlo, zřejmě ve snaze zachytit svérázný život těchto lidí pro příští generace, jsem nenápadně položil vedle sebe na lavici kazetový magnetofon "Panasonic" v koženém pouzdře s řemenem na nošení přes rameno. V té době ohromující frajeřina. Zasunul jsem do něj kazetu se stopáži dva krát čtyřicet pět minut a stiskl zároveň tlačítko "Play" a "Record" na šestitlačítkovém registru. Tak byla tehdy elektronika milosrdná!!

Chlapi se mezitím přikláněli ke klasice: "nic složitýho, hlavně, ať je to rychle hotový. A žádnou rybu, v tom je plno kostí, radši řízek." Shodli se vesměs unisono. Pak někdo u stolu dodal:

"Někde sem čet, že příprava slavnostního pudingu pro britskou královnu trvá prej štyrycet vosum hodin.

Ty vole, kdes na to přišel, máma měla vdycky pudink hotovej za deset minut.

Ale tohle je slavnostní, anglickej pudink, ty vole! Voni do toho daj všechno! Maso a tak. Hele, Pejsek s Kočičkou jsou proti tomu uplný amatéři.

No, to bych teda nežral ani kdybych chcípal hlady!!

Nó, dyť ta královna do toho kolikrát jenom dloubne a de to celý do hajzlu!

A hrajou jí k tomu "God save the Queen", přisadím zi znale.

"Hele, co to ten mladej zase blafe, nenadává nám náhodou??!

Ne, vole! Řiká, že jí k tomu hrajou Kvíni.

Jo, ty myslíš toho buzeranta Merkuryho?

Jo, přesně toho.

No, tak tomu bych věřil. Tuhle psali, že ten buzerant Elton John byl povýšenej do šlechtickýho stavu.

Teda, ten svět je fakt ňákej přiblblej!

No vidíte a vy byste furt někam jezdili!" Přisadí si vedoucí Pavel.

"No to my né, to tady mladej!! Ten by furt někde trajdal. Jasný, že tady U Zajjíčků je nejlíp. Petře, dej nám to eště jednou!!" Půllitry třesknou o sebe nad stolem, jako potvrzení tohoto geniálního závěru. Hostinský Petr položí doprostřed stolu stříbrný tácek se štamprlaty bezbarvé tekutiny.

Ryk vášnivé debaty nepřehluší ani náhlé "plesk", jak skončí kazeta a tlačítka vystřelí do původní polohy. Na chvíli se debata zklidní a chlapi sáhnou po cigaretách. Položím kazeťák na stůl a stlačím pouze knoflík "Play" Do údivem zklidněné hospody se ozvou hlasy, zkreslené kondenzátorovým mikrofonem.

"Tý vole, ten vůl to nahrával!!

Dyť ty tam mluvíš, jako kdyby tě drželi za koule!!

Ty se moc nesměj, ty máš hlas, jako kdybys je už neměl!!

To smažeš!!!" Hrozí na mě pěstí výhrůžně, byť se svým věčným úsměvem Míla.

U pultu již nějakou dobu zevluje neznámý maník, oblečený podle tehdejšího stylu "študent" v saku a opraných džínách a s pivem v ruce z nás evidentně nemůže spustit zrak za brýlemi "lenonkami" a určitě i sluch pod tmavými, delšími vlasy. Když se jeho pohled protne s mým, povídá s cizím přízvukem: "Pánové, mohu se zeptat, co to tady posloucháte?

Ále, to je novej Silvestr!!" Pohotově odpovídám, posilněn a zkurážněn vodkou.

"Jo, fakt!! A prodali byste to??"

Hele, vodkaď vůbec seš?" Vyzvídá Pišta

"Já sem redaktor ostravskýho rozhlasu.

Jó, to by moh říct každej!" Chlapík se brání "ale fakt!" sáhl po odřené, placaté aktovce.

"Nic nehledej, my ti věříme.

A prodali byste to??" Naléhá chlapík

"Dej tři kila a je to tvoje!" Vyzývám ho, neb si myslím, že si dělá srandu.

Tři zelené obrázky s Hradčanama, které lehce dosedly na kraj stolu, jsou jasným důkazem, že si srandu nedělal. Nezbývalo, než mu kazetu vložit do originální krabičky a říct "uctivost, šéfe!" Nato s přáním hezkého večera zase zmizel v zimním podvečerním šeru.

"No, to si piš, že bude hezkej." Křičím za ním na již zavřené vstupní dveře a mávám bankovkami nad hlavou.

"Já vám to pánové říkal, že ten kluk neni vůbec blbej." Hodnotí situaci Kačaba a u mě propuká euforický stav "nejšťastnějšího člověka na světě" při kterém si vždy zapaluji cigaretu.

Věřte nebo ne, tři stovky tehdy stačily na vypití celé hospody. Na mazání záznamu chlapi dávno zapomněli. O to se vlastně postaral ten maník. Ten ji odvezl téměř čtyři sta kilometrů daleko, kde jsme byli asi slavní i když bez naší účasti. Hlavní bylo, že jsem tímto počinem získal konečně "vstupenku do party mistrů."

Autor: Roman Enders | čtvrtek 22.12.2016 10:46 | karma článku: 14.56 | přečteno: 370x

Další články blogera

Roman Enders

Milenka s kudlančími sklony

Snažím se potopit co nejhlouběji do hučícího, bublajícího a studeného hnědo-šedého sajrajtu. Sám se sobě divím, že se o to tak snažím. Pak se za zavřenými víčky prosvětluje, jako když se rozednívá, až je uplně bílo.

30.6.2017 v 8:54 | Karma článku: 10.55 | Přečteno: 279 | Diskuse

Roman Enders

Jak se cítíte v Čechách?

Věčné brblání nad tím, jaká jsou Češi čuňata, zatímco všude jinde mají čisto a uklizeno je naším téměř národním sportem. Na druhé straně ale často slyšíme, že nejlépe je nakonec stejně v Hlásné Třebáni u řeky, v Horní Dolní,

6.6.2017 v 16:00 | Karma článku: 18.47 | Přečteno: 899 | Diskuse

Roman Enders

Nezabil jsem vás, zabiju sebe!

Nils Laersen postával ležérně opřen o barový pult. Pozoroval pro něho chaotický a dekadentní cvrkot na parketu, který však měl přesný řád, udávaný chlapíkem od mikrofonu na pódiu.

4.5.2017 v 11:10 | Karma článku: 12.11 | Přečteno: 403 | Diskuse

Roman Enders

Pankrácký Black Out

Instalatér - údržbář bytového fondu měl v totalitní době značně uměle nadstavenu veřejnou vážnost a "moc." Dala se přirovnat téměř k důležitosti lékaře - specialisty. Přitom měl co do činění s poměrně titěrnými věcmi.

6.4.2017 v 10:17 | Karma článku: 15.92 | Přečteno: 409 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Milan Šupa

O ženách a mužích dneška a o jejich devalvaci smyslu pro mravnost

Běda tomu, z koho pohoršení pochází! Je nanejvýš smutné, že právě touto větou třeba začít, pokud se chceme vyjádřit k působení ženy současnosti.

18.8.2017 v 15:15 | Karma článku: 6.21 | Přečteno: 220 | Diskuse

Martina Studzinská

Turíst? Zachvátčik?

O návštěvě naší metropole z pohledu jednoho ruského turisty. Nebo dobyvatele? Odpoví si už každý podle svého.

18.8.2017 v 14:29 | Karma článku: 11.87 | Přečteno: 382 | Diskuse

Pavel Nitka

Jak jsem potkal maminu aneb Není nad mateřskou lásku

Vždyť to přece každý ví. Malé dítě lásku své matky potřebuje jako Babiš advokáta, o tom se snad se mnou nebude nikdo přít. A jednu takovouhle milující maminu jsem včera potkal...

18.8.2017 v 13:02 | Karma článku: 18.81 | Přečteno: 554 | Diskuse

Libuse Palkova

Když vám život dá šach mat

Život je složitý a nikdo z nás neví co mu osud přinese-můžete se snažit sebevíc, plánovat, usilovat o dosažení svých cílů, vyhýbat se všem úskalím a přesto se někdy stane něco. co vám zboří celý svět...Nikdy neříkejte nikdy

18.8.2017 v 11:49 | Karma článku: 11.57 | Přečteno: 737 | Diskuse

Jarmila Kamenáčová

Světlo a stín duše

O terapii světla a stínu, co by obrazu v duši. Naše vnitřní obrazy jsou pro nás důležité. Protože to, jak se vnitřně cítíme, ovlivňuje nejen zdraví, ale i celý život.

18.8.2017 v 11:37 | Karma článku: 8.44 | Přečteno: 200 | Diskuse
Počet článků 122 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 639

Původně instalater, potom řidič náklaďáku a mikrobusu. Optimista, pohodář, cestovatel. Nyní 50+,leč vnitřně ,,forever young". Hlavní myšlenka: ,,Aby bylo mezi lidma dobře."

Lidi se ženou kupředu a nekoukají nalevo ani napravo. Já jdu za nimi, seberu co nechali nalevo i napravo a snažím se to ,,recyklovat." To je drobeček mé maličkosti do tohoto gigantického světa lidských duší a osudů.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.