Hron poprvé
V podání vypravěčů se Hron jevil jako tajemný, vzdálený fenomén a o to víc lákal Dnes ho známe v naší partě asi všichni. Po jeho prvním splutí se nám české řeky jeví jako neobyčejně líné až nudné. Pro "odlehčení“ dne si třeba přečtěte, jak jsem se s tímto fenoménem setkal poprvé.
Někdy zhruba před 25 ti lety jsme seděli s kamarádem Tondou nad jezem ve Stříbrné skalici u Sázavy, která nám v té době přišla jako neobyčejně zajímavá řeka. Vlastně jsme měli za lubem prozkoumat kemp dalšího kamaráda, který se jmenoval Ivan Tichoň a navzdory tomuto jménu byl velmi živelný a zábavný,ale nedalo se na něj spolehnout a něco s ním domluvit. Vždycky se pouze "zjevil“ udělal horu legrace a zase nadlouho zmizel.
Seděli jsme u ohně a klábosili a nevšimli si červeného Golfu,co zastavil opodál a vzápětí už nás někdo držel zezadu za krky pod půlmetrovou mačetou. To byl Ivan. A s ním samozřejmě jeho líbezné děvče Ivča. Během veselého večera došlo i na kytaru v mém neumělém podání. Přesto, nebo možná právě proto se k nám připojily zcela náhodně ještě dvě bytosti. Byly to dvě asi sedmnáctileté holky ze Stříbrné skalice a ozdobily svojí přítomností náš tehdejší páteční večer a navíc slíbily účast i na sobotním.
Po sobotní celodenní plavbě jsme zase seděli nad naším jezem u ohně, když se Ivan najednou otočil ke mně a povídá: "Hele Romane, víš, ty holky, co maj dneska přijít!?
A co jako?
No jako,že je jich tady v tý vesnici škoda ,né? Dyť to sou mladý holky, ty potřebujou žít!
Dyť žijou, né?
No ale tady, v tý vesnici? Tady je převálcuje první vesnický nebo pražský hovado ve škarpě a pak už budou celej život stát u plotny s uřvanejma fakanama! A my jim můžeme ukázat svět!! Romane, my sme tu vot toho, abysme jim ukázali svět!! My si musíme tohle léto udělat tejden a vzít je na vodu. A my je vemem na Hron, co řikáš, Hron!“
Ten Ivan to prostě dovedl navodit. Už jen při vyslovení toho slova se mi vybavila jiskřivá řeka kdesi v horách, večer palouk v zátočině, plápolající oheň a dva nadouvající se stany. Přes den koupání, sranda a holky řičící štěstím a radostí.
Vtom přišly a říkaly, že v blízké vesnici probíhá hospodská zábava s diskotékou v duchu ,,Oldies“. Tam se Ivan pohádal s Ivčou, která se mezitím zakoukala do Tondy, neboť to byl gymnastický ,,koloušek“. Ivan prohlásil, že když mu dá panáka ferneta, tak je Ivča jeho. Obchod byl zdárně uzavřen a zábava v klidu skončila.
Ivča však s Tondou dlouho nevydržela, za pár týdnů se s ním rozešla a za pár měsíců povila robě a stala se svobodnou matkou a jestli nezemřeli, bydlí v modřanském bytě dodnes.
A co ty holky? Ty už jsme pak nikdy neviděli(zřejmě je převálcovalo nějaký hovado, už po té zábavě), dnes mají metrák a 4 fakany.
A Ivan? Ten pak na hodně dlouho zmizel z očí a téměř i z mysli. Když jsem si na něj asi před osmi lety vzpomněl,řekli mi, že pří pádu ze střechy si zlomil páteř a je v léčebně dlouhodobě nemocných ve Vamberku. Tam mně řekli, že si ho odvezl někdo z příbuzenstva a už jsem ho nikdy neviděl.
A Tonda? Toho jsem potkal nedávno na záběhlickém Hamru, kde mi na ,,podpažďovém“ počítači ukazoval, jak se snaží vést řádný život s novým děvčetem a v třiačtyřiceti konečně povít potomka. Lítá jak pošuk po Praze a zabezpečuje lidem přísun vody a odvod fekálíí. Je instalatér. Stal se z něj přesně ten zodpovědný a seriozní občan se solidním MPV vozem, jak jsem se o tom zmiňoval v jiném příběhu.
No a já? Já jsem celých těch 25 let nepřestal snít, že se jednou dostanu na ten Hron. A před pár lety se mi to skutečně splnilo se vším všudy, i s tou nejlepší holkou na světě.
Tak jak se vám to líbilo? Že moc né? Nevadí, můžete to vzít alespoň jako poučení, že nic se nemá uspěchat, všechno, po čem toužíte, se vám jednou splní.
Roman Enders
Pat a Mat v reálu.
Dvě loutkové postavičky kultovního animovaného seriálu trefně vystihují náš charakteristický národní rys - opravit si všechno v domácnosti svépomocí a to i za cenu činnosti na hraně zdraví, či dokonce života.
Roman Enders
Highway to Hell
Jasně, AC/DC! jistě tuší tak 85% z vás, možná i výjev z fiction-fantasy výtvoru. Vězte, že v tomto konkrétním případě jste úplně vedle i když zas tak úplně......?
Roman Enders
Veřejně stravovací dobrodružství
Vím, připomínat restaurační stravování v době svátečního, vesměs domácího hodokvasu je trochu za hranou, leč k tématu.
Roman Enders
Just in time aneb bílé Vánoce na dálnici
Nejoblíbenější slogan přepravních společností měl nejspíš na svědomí "noční party jam" na naší "mother of the road" - D1
Roman Enders
Pojedou další vlaky...
Říkají ve Švédsku. Přísloví, hodně podobné našemu, též s vlakovou tématikou, odkazuje ale na zcela odlišnou životní filosofii.
Roman Enders
Nová hračka - návod se ale nikomu číst nechce:)
Přímá volba prezidenta je v rukou lidu nový nástroj, se kterým ještě neumí zacházet. Soudě podle emocí a debat, či spíše hádek na internetu.
Roman Enders
Ještě jsem nebyl in a už jsem retro.
Taky se vám stává, že slyšíte v radiu písničku a říkáte si: "tak to je přesně o mě!" Máme tady zimní slunovrat a to je den, od kterého bude jenom líp, neb se k nám Slunce navrací.
Roman Enders
Check republic
S oblibou si děláme legraci z cizinců, kteří naši zemi přiřazují k Jugoslavii, Rusku, Maďarsku, Rakousku, či si nás pletou s Čečnou a podobně.
Roman Enders
Zpoždění deset dnů? S ČD žádný problém!
Vlakem jezdím zcela vyjímečně a spíše ze srandy - a o tu není na našich drahách opravdu nouze. Někdy je toho, věřte mi, opravdu příliš i na mě.
Roman Enders
Něco o válce...
Téma, které dneska nepřekvapí. Možná v mém podání. V dětství jsem často pobýval o víkendech u prarodičů. Ti chodili brzo spát, ale ještě, než usnuli, se dlouho v posteli bavili většinou o válce...
Roman Enders
Koňopeč a revize hospodské kuchyně
Běžná víkendová akce fyzicky stárnoucí, avšak psychicky stále pošetilejší party, kde "průvodní jevy" pomalu začínají převažovat nad hlavním programem akce.
Roman Enders
Doma s Covidem: Jak jsem potěšil Francouze.
Tak už mě ta potvora dohnala taky. Čtrnáct dní v izolaci, už nevim, jak bych ležel, celý spodek vyřazenej. Rozhodně žádná hitparáda. Netflix ani Oliheň mě neláká. Lidi se po tom sháněj houfně a to je samo o sobě "známka punku"
Roman Enders
Snad se jen odstěhovali...
Nejen dlouhé podzimní večery, ale i příspěvek kolegy blogera Davida Vlka na jeho fb profilu mě inspirovaly k napsání této úvahy. David se zde zmiňuje o třídním srazu, kam již nemohl dorazit jeden z jeho nejlepších kamarádů.
Roman Enders
Tyrolské prozření
Rakousko je země jak zahrada u zámku z kreslené pohádky. Vcelku pozitivní dojem, ale i tak relativní. Z mého pohledu je to země nelidsky, nechutně, až sterilně čistá.
Roman Enders
Jolka
Mnozí znají ještě ze školní ruštiny. Tam nás učili, že jolka je prostě jedlička. Z dnešních encyklopedických serverů se dovíme, že jolka je ruská novoroční slavnost, spojená se stromkem.
Roman Enders
Expedice Žižkov - Karlín
Ne, nemýlíte se. Současná bojovka, ať už jí spustil kdokoli, má i svůj pozitivní dopad. Učí nás hledat dobrodružství a povyražení daleko blíže, než jsme byli zvyklí. Nyní i v rámci svého města, ulice, či pod naší postelí.
Roman Enders
Zachraňme zvíře!
Dnešní doba je plna rozporů. Lidi jsou na sebe jak saně a naopak se čím dál víc snaží něco zachránit i kdyby to měli zabít. Jenom pořád ne a ne pospolu žít a nechat žít...Ale ono si to sedne...
Roman Enders
Těšíte se domů?
Ano i po dvou týdnech, strávených v tak úžasné zemi, jakou je Řecko se i člověk, označovaný často za dobrodruha těší do země, kde "proud řeky stříká na dřevěnej splav."
Roman Enders
Nebojte se, budete ušetřeni...
Casting neboli výběr vhodných typů pro film a jiné natáčení je určitě nejčastějším způsobem vstupu do magického "Světa filmu."
Roman Enders
Nová čočka je fakt "čočka."
Nejde zde o potravinářskou komoditu, jež se obchoduje v tunách na burze obilovin a luštěnin. I když taková čočka na kyselo s párkem - šlágr našich lidových jídelen - no řekněte, kdo by odolal!
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |