Dobrá práce

Nejméně hodinu už jedu rovnou, nově vyasfaltovanou cestou mezi nekonečnými borovými lesy a ona jede stále dva metry za mnou. V dáli se cesta i obě řady krajních stromů slévají do deprimující nicoty.

Jedu na horském kole, ruce mám níž, než zadek a tak koukám spíš kousek před sebe a do stran. Co je v dáli mě příliš netrápí. Ona jede pořád za mnou v neměnné vzdálenosti. Bylo tomu tak už včera i předevčírem. Dneska jsem si toho víc všiml a začal o tom trochu přemýšlet. To nebude jen tak. Jako příležitostnému kamioňákovi se mě jeví dostatečně vysvětlení, že jsem z naší party prostorově nejvýraznější a tudíž si ona, byť bruneta může myslet, že se za mnou, podobně jako za velkým náklaďákem vytváří onen zpětný vzdušný vír, který jí trochu vcucává a nemusí tolik šlapat. Pokračujeme dál v nekonečné cestě a já navíc povznesen a hrdý na to, že umím vytvářet dobré vzdušné pytle.

Ostatní jedou zhruba dvě stě-tři sta metrů před námi. V pestrých dresech a s drahými koly se chvástají, jací jsou "bikeři", přitom je máme vždy na dohled. Ona na to, podobně jako já kašle a jede v normálních kraťasech a tričku jako já. To nás tady, dle mého dalšího poznatku ještě spojuje.

Již roky jezdíme s kamarádem do této severské země, jež nám učarovala a ukazujeme jí dalším známým i náhodným zájemcům. Těmi jsou kupodivu ve velké většině ženy v nejlepším věku. Jejich povolání nikdy neodhadnu, všechny vypadají dost ztřeštěně. A pak se nestačím divit: inženýrky, doktorky, soudkyně, matematičky, výzkumnice, učitelky... V běžném životě strašně "bizy" a o prázdninách si chtějí "vyčistit hlavu" pořádným výletem.

Ujedou přes tři tisíce kilometrů v rezavé dodávce bez obrazovky a klimatizace, aby je už nic neodradilo od prvního postavení stanu, pod kterým mnohé ještě nikdy nespaly. Jiné, jako "lovkyně hlav" Dana říkaly, že si sáhly uplně na dno, ale jsou moc rády, že tu akci absolvovaly.

Nyní jsme tu zase pouze s kamarádem "plánovačem tras" a šesti děvčaty.

Přijíždíme do vesnice s dřevěnými domky různých barev, rozházenými po širém kraji. Jedinou zděnou budovou je obchod zároveň s výčepem. Jedno ze dvou podobných zařízení v celé zemi. Před obchodem stojí obrovská smuteční vrba, jejíž závoj spadá až na zem rovnoměrně kolem dokola. Pro kamaráda "kultovní místo" Zde to má nejradši a tvrdí, že musel mít v této zemi předky. Rozhrnujeme závoj vrby a vstupujeme do "zelené komnaty" s hrubě přitesaným stolem a lavicemi, na kterých již, jako obvykle sedí místní domorodci jako lesní skřeti. Někteří si nás pamatují od minule. Vstávají, podávají nám šlachovité ruce a říkají svá drnčivá jména, která většinou hned zapomeneme. Modré oči ve vrásčitých tvářích svědčí o těžkém životě na severu, ale také o množství donesené kořalky, již tady, ničím nerušeni pod ochranou vrby zkonzumují.

Boříme jazykovou bariéru a zkoušíme se s nimi dát do řeči. Holky odjíždějí napřed k jezeru a stanům, jen ona zůstává. Čeká na svůj spolehlivý remorkér.

Další den táboříme v jezerní oblasti uprostřed rozlehlých lesů. V podvečer bereme auto s vlekem na kola a vyrážíme na dříví. Lesy jsou plné dřeva a ohně jsou zde monstrózní. Po návratu odpočívám a pozoruji rudý západ slunce na hladině velkého jezera. Ona se právě obléká po koupání a její silueta se rýsuje v rozsoše stromu na pozadí zapadajícího slunce. Jen náhoda a příroda dokáže posadit tento obraz přesně na přímku mezi mým zrakem a již snesitelnou září zpola schovaného slunečního disku. Srdce malířovo, fotografovo i sochařovo by se rozskočilo blahem. Osud to přihraje zrovna barbarovi...

Poslední den zastavujeme ještě ve velkém městě na nákupy dárků a suvenýrů domů. Děvčata se tentokrát všechna rozprchnou po nákupech. V tom kamarád povídá: ,,víš, že vona po tobě celou dobu jede a nejlepší na tom je, že všichni si toho všimli, jenom ty ne.

Tak proč nic neřekla?

To nevim, asi si myslela , že to dává dost najevo.

Jo, u mě, takovýho mimoverbálního analfabeta? Proč ste mi to teda neřekli?

No právě! Takle to byla docela slušná prdel. Supr kino!!

Jo ahá!! Tak vy, když nemáte v autě vobrazovku, tak ste si udělali kino na můj účet!! Ale slušná práce, ne!?

Dyť ti furt řikám, nepodceňuj se a nepasuj se jen do role řidiče!"