Černoch a vejslužka z Mléčné říše

5. 04. 2016 17:00:00
Blížící se jaro a slunné dny mě zase nalákaly za volant náklaďáku. Kolikrát už jsem se zařekl, že ne, ale nakonec přece. Ten pohled na ubíhající krajinu přes ,,screen" předního skla máme snad od malička v krvi.

Podběl v pangejtech a vůně borovic, jež dýchne do kabiny pootevřenými okny....

Toto pastorale je však vždy nakonec přetlačeno duševním výplachem čekání a tápání před šedými krabicemi skladovacích hal s cedulemi striktních příkazů a nařízení. Uvnitř se motají ,,pižďuši" v reflexních vestách a ve snaze nepřijít o práci se chovají podle těchto nařízení. Jste vděčni za každý okamžik, kdy se pod nějakou z vest přecejen objeví Člověk. Docela obyčejný Člověk.

Paradoxní je, že vlastní jízda, která je, alespoň z mého hlediska na tom všem nejpříjemnější činností, je zároveň jedinou zaplacenou činností, byť čekáním a tápáním strávíte času daleko více. Máte přirozenou představu, že když jim něco vezete, budou mít z toho radost. Oni to ovšem vzápětí otočí tak, že vy budete mít radost, když vás toho zbaví.

Existují ještě firmy, připomínající spíše dřívější JZD, kde vám náklad vyloží bodrý Franta a papíry potvrdí růžolící Bohunka neb Květuše. Těch je ale stále méně. Dnes máme, co jsme chtěli. Šedé, ohyzdné haly, manažery za okénkem a Uršuly a Nicoly v mini s profesionálním úsměvem.

Za několika kopci a možná i řekami, poblíž městečka Bissingen v zemi bavorské stojí uprostřed lesů a luk obrovská šedá fabrika, jež sluje Mölkereich. Zastavím opodál a s vlajícími lejstry se vydám na zteč s mumrajem kamionů a rozkazy, štěkajícími ze zaprášených šedých stěn nápisy: ,,Achtung! Vorsicht! Verboten! Po čase najdu dveře, jež by mohly být příjmem zboží. Posílají mě ochotně kamsi na uplně druhou stranu objektu, kde jsou dvě rampy. Takových vstupů má fabrika ještě několik, takže po zhruba půlhodinovém pojíždění a pobíhání po objektu nacházím správné dveře. Blíží se ,,pižďuch" se síťkou na hlavě - potravinářský provoz. Zamávám na něj zvesela papíry, ale on naznačuje emocionální gestikulací, že s tím nemá nic společného. Další pižďuch je sdílnější a slibuje přivolat někoho kompetentního. Do třetice všeho dobrého přijde dvoumetrový černoch s bílou síťkou na hlavě. Obraz, vyvolající úsměv, navíc i proto, že Africe odjakživa fandím.

Černoch se chopí papírů a že ,,oukej" a že mám nacouvat k rampě. Tak nacouvám a jdu spokojeně za černochem. Ten naznačuje pumpování s hydraulickým manipulačním vozíkem a já říkám, že už tam je jeden maník. On ale povídá, že já mám vykládat. V tu chvíli mně ztuhnul úsměv. Poprvé v životě se setkávám se situací, kdy mi černoch přikazuje dělat. Řeknu vám, je to velice zvláštní pocit, navíc v této době, kdy snadno sklouznete k vysvětlení typu: ,,no, jen si zvykej, zanedlouho to bude normální!"

Udělal jsem, jak si přál. Maník si jen odvážel vyložené palety ještěrkou. Pak mi černoch lejstra potvrdil a měl přitom řeči, že něco nesedí... No, ty byli zase příjemní, jak pecičky ve slovenský paprice!! Myslím si v duchu a pomalu zavírám plachtu a nasedám. V tom slyším bušení na okno kanclu, vzhlédnu a za oknem černoch s pusou od ucha k uchu na mě kyne, ať jdu zpátky. Co ještě chce!? Pomyslím si v duchu a vezmu za kliku. Za dveřmi už stojí maník z ještěrky a vrazí mně do náruče dva kartony jogurtů, že jako ,,present." Jsem zcela konsternován a než se stačím vzpamatovat k díkům, je už zase pryč. Než stačím vše duševně i hmotně ustát a naložit, předsudky jsou tatam a v mysli se rozhostila tradiční pohoda.

Zase kopanec a ponaučení, že předsudky jsou k ničemu. Černoch měl prostě nejspíš směrnici, že nesmějí vykládat nic z aut aby je třeba nepoškodili a dopravci se pak na nich nehojili a já jsem měl možnost porovnat, že jogurty, vyrobené v Německu opravdu chutnají lépe.

Autor: Roman Enders | úterý 5.4.2016 17:00 | karma článku: 15.42 | přečteno: 429x

Další články blogera

Roman Enders

Pat a Mat v reálu.

Dvě loutkové postavičky kultovního animovaného seriálu trefně vystihují náš charakteristický národní rys - opravit si všechno v domácnosti svépomocí a to i za cenu činnosti na hraně zdraví, či dokonce života.

17.2.2024 v 14:58 | Karma článku: 23.14 | Přečteno: 613 | Diskuse

Roman Enders

Highway to Hell

Jasně, AC/DC! jistě tuší tak 85% z vás, možná i výjev z fiction-fantasy výtvoru. Vězte, že v tomto konkrétním případě jste úplně vedle i když zas tak úplně......?

20.1.2024 v 13:09 | Karma článku: 9.98 | Přečteno: 306 | Diskuse

Roman Enders

Veřejně stravovací dobrodružství

Vím, připomínat restaurační stravování v době svátečního, vesměs domácího hodokvasu je trochu za hranou, leč k tématu.

29.12.2023 v 11:46 | Karma článku: 18.97 | Přečteno: 507 | Diskuse

Roman Enders

Just in time aneb bílé Vánoce na dálnici

Nejoblíbenější slogan přepravních společností měl nejspíš na svědomí "noční party jam" na naší "mother of the road" - D1

24.12.2023 v 9:56 | Karma článku: 40.21 | Přečteno: 4274 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 28.38 | Přečteno: 535 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 50 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.41 | Přečteno: 299 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.79 | Přečteno: 525 | Diskuse
Počet článků 174 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 715

Žít a nechat žít.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...