Ježíšek k ježíšku
,,Ne, já byla zrovna v předsíni, ale cejtila sem nějakej průvan a žuchnutí a když jsem přišla do pokoje, tak už to bylo takhle."
,,A vidělas ho vůbec někdy??"
,,No, vlastně jednou skoro jo. Ale stejně jsem zahlídla jen takovej bílej oblak. Víš, vono vidět Ježíška není jednoduchý. Prý nosí bílej závoj a lítá, protože jinak by to nemoh stihnout. A je hrozně plachej, takže ho vopravdu málokdo viděl."
Miloval jsem tyto štědrovečerní chvíle u rozzářeného stromku v jiskrném, chladném vzduchu, který se ještě chvěl od Ježíškovy vlečky, jak tu těsně před mým návratem se psem nebo košem na odpadky odhodil plnou nálož dárků......
Stromek musel být nejlépe až do stropu a zářit elektrickými lucerničkami všech barev, ty měl tehdy málokdo. Musel stát co nejblíž oknu, které muselo být otevřené. Jinak by se Ježíšek mohl vyplašit a nepřijít vůbec. Po nadílce musel stromek zářit nejlépe až do března, kdy už z něj zbylo jen suché hnědé torzo bez jehličí a čokoládových figurek, ale bez záře světel jsem neusnul. A musel jsem být samozřejmě hodnej. To nebyl, pokud si pamatuju, zas až takový problém. Měl jsem v dětství a mládí nebývale vysokou dávku vlastnosti u nás nevídané - úcty k autoritám. Udržet mě ,,hodného" se tak dařilo i díky systému ,,čertů", kteří prý sledují každou nepopulární povinnost a v případě jejího neplnění si mě odnesou. A tak jsem se třásl z ,,čerta brejlí, čerta mytí, čerta lhaní, čerta učení," atd..
Sám tvrdím, že jsem na Ježíška věřil snad do čtrnácti i když z dnešního pohledu tomu sám nevěřím, ale bylo to dlouho. Samozřejmě jsem zachytil z hovorů dospělých, že si dávají cosi ,,k Ježíšku," ale v tom jsem měl po svém hned jasno. ,,Ježíšek je přecejen hlavně pro děti a až budu dospělej, tak dám mámě a dědovi a babičkám taky nějaký ponožky a svetr a ručník a mejdla a podobný kraviny, kterejma se Ježíšek přece nebude zdržovat."
Babička se však projevila jako největší osvícenec v rodině a nenechala to do této krajnosti dojít. Jednou o prázdninách na chatě, když jsem u snídaně jen tak prohodil, že by mě letos mohl Ježíšek přinést nový prut na ryby, už to nevydržela a celou záležitost mě vysvětlila. Přijal jsem to jako fakt, podaný starší(a vědoucí) osobou a prut si tedy koupil ze svých úspor ze sběru.
Zato máma se kvůli tomu s babičkou pohádala téměř do krve. Hned po prázdninách s prvními ohlasy Vánoc jí však blahořečila. Odpadlo jí shánění gigantického stromku, šikovného ,,strejdy" na opravu elektrických svíček, jež pořád zlobily a hlavně - příslušných, patřičně ,,tvrdých" dárků.
Vánoce se tak u nás smrskly jen na řízky, salát a šňůru volných dnů, kterou dodnes nazývám ,,prosincový svátkový džem." (začíná již od Mikuláše) Taky proto, že mám narozeniny těsně před Vánocemi. Hned k patnáctinám jsem si jich (řízků) opravdu patnáct dopřál a byl mi nadělen první žlučníkový záchvat.
Vánoce jsme začali zase víc prožívat s příchodem ,,sametové svobody" a hlavně vlastních potomků. Pohled na caparty, jak cupují ,,luxusní" vánoční papír bez jakéhokoli respektu a měkké dárky s nezájmem odkládají, zatímco nad tvrdými záři a na dědečka, jež nad ponožkami vždy moudře prohlásí ,,ty už jsem moc potřeboval" je opravdu k nezaplacení.
Ježíšek je prostě v nás. Jakého si ho uděláme, takového ho máme.
Škoda jen, že jsme ho poslední dobou spoutali do těch velkých krabic s mašlema a špatně se mu dýchá a nemůže nám vdechnout tu správnou atmosféru...
Přeji tedy Vám všem, abyste od Vašeho Ježíška dostali třeba nějakou drobnost, co vás móóóc potěší a hlavně zdraví, mír, optimismus a lásku!
Za okny se snáší vločky, v dáli bije zvon
pročpak tolik stresu, shonu v čase tom
Kdo se klidu, lásky užít snaží
tomu ať se dobře daří
Proto Vám všem velice
přeji šťastné Vánoce
-re-
Roman Enders
Pat a Mat v reálu.
Dvě loutkové postavičky kultovního animovaného seriálu trefně vystihují náš charakteristický národní rys - opravit si všechno v domácnosti svépomocí a to i za cenu činnosti na hraně zdraví, či dokonce života.
Roman Enders
Highway to Hell
Jasně, AC/DC! jistě tuší tak 85% z vás, možná i výjev z fiction-fantasy výtvoru. Vězte, že v tomto konkrétním případě jste úplně vedle i když zas tak úplně......?
Roman Enders
Veřejně stravovací dobrodružství
Vím, připomínat restaurační stravování v době svátečního, vesměs domácího hodokvasu je trochu za hranou, leč k tématu.
Roman Enders
Just in time aneb bílé Vánoce na dálnici
Nejoblíbenější slogan přepravních společností měl nejspíš na svědomí "noční party jam" na naší "mother of the road" - D1
Roman Enders
Pojedou další vlaky...
Říkají ve Švédsku. Přísloví, hodně podobné našemu, též s vlakovou tématikou, odkazuje ale na zcela odlišnou životní filosofii.
Roman Enders
Nová hračka - návod se ale nikomu číst nechce:)
Přímá volba prezidenta je v rukou lidu nový nástroj, se kterým ještě neumí zacházet. Soudě podle emocí a debat, či spíše hádek na internetu.
Roman Enders
Ještě jsem nebyl in a už jsem retro.
Taky se vám stává, že slyšíte v radiu písničku a říkáte si: "tak to je přesně o mě!" Máme tady zimní slunovrat a to je den, od kterého bude jenom líp, neb se k nám Slunce navrací.
Roman Enders
Check republic
S oblibou si děláme legraci z cizinců, kteří naši zemi přiřazují k Jugoslavii, Rusku, Maďarsku, Rakousku, či si nás pletou s Čečnou a podobně.
Roman Enders
Zpoždění deset dnů? S ČD žádný problém!
Vlakem jezdím zcela vyjímečně a spíše ze srandy - a o tu není na našich drahách opravdu nouze. Někdy je toho, věřte mi, opravdu příliš i na mě.
Roman Enders
Něco o válce...
Téma, které dneska nepřekvapí. Možná v mém podání. V dětství jsem často pobýval o víkendech u prarodičů. Ti chodili brzo spát, ale ještě, než usnuli, se dlouho v posteli bavili většinou o válce...
Roman Enders
Koňopeč a revize hospodské kuchyně
Běžná víkendová akce fyzicky stárnoucí, avšak psychicky stále pošetilejší party, kde "průvodní jevy" pomalu začínají převažovat nad hlavním programem akce.
Roman Enders
Doma s Covidem: Jak jsem potěšil Francouze.
Tak už mě ta potvora dohnala taky. Čtrnáct dní v izolaci, už nevim, jak bych ležel, celý spodek vyřazenej. Rozhodně žádná hitparáda. Netflix ani Oliheň mě neláká. Lidi se po tom sháněj houfně a to je samo o sobě "známka punku"
Roman Enders
Snad se jen odstěhovali...
Nejen dlouhé podzimní večery, ale i příspěvek kolegy blogera Davida Vlka na jeho fb profilu mě inspirovaly k napsání této úvahy. David se zde zmiňuje o třídním srazu, kam již nemohl dorazit jeden z jeho nejlepších kamarádů.
Roman Enders
Tyrolské prozření
Rakousko je země jak zahrada u zámku z kreslené pohádky. Vcelku pozitivní dojem, ale i tak relativní. Z mého pohledu je to země nelidsky, nechutně, až sterilně čistá.
Roman Enders
Jolka
Mnozí znají ještě ze školní ruštiny. Tam nás učili, že jolka je prostě jedlička. Z dnešních encyklopedických serverů se dovíme, že jolka je ruská novoroční slavnost, spojená se stromkem.
Roman Enders
Expedice Žižkov - Karlín
Ne, nemýlíte se. Současná bojovka, ať už jí spustil kdokoli, má i svůj pozitivní dopad. Učí nás hledat dobrodružství a povyražení daleko blíže, než jsme byli zvyklí. Nyní i v rámci svého města, ulice, či pod naší postelí.
Roman Enders
Zachraňme zvíře!
Dnešní doba je plna rozporů. Lidi jsou na sebe jak saně a naopak se čím dál víc snaží něco zachránit i kdyby to měli zabít. Jenom pořád ne a ne pospolu žít a nechat žít...Ale ono si to sedne...
Roman Enders
Těšíte se domů?
Ano i po dvou týdnech, strávených v tak úžasné zemi, jakou je Řecko se i člověk, označovaný často za dobrodruha těší do země, kde "proud řeky stříká na dřevěnej splav."
Roman Enders
Nebojte se, budete ušetřeni...
Casting neboli výběr vhodných typů pro film a jiné natáčení je určitě nejčastějším způsobem vstupu do magického "Světa filmu."
Roman Enders
Nová čočka je fakt "čočka."
Nejde zde o potravinářskou komoditu, jež se obchoduje v tunách na burze obilovin a luštěnin. I když taková čočka na kyselo s párkem - šlágr našich lidových jídelen - no řekněte, kdo by odolal!
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |