Kytarový koncert o páté
Čas mezitím ale nenasytně ukrajoval léta, přidělená člověku k životu Přírodou a i když jsem již dosáhl věku daleko vyššího, než bylo výše uvedeno, realita, tedy alespoň v mém případě vůbec neodpovídá zmíněnému schématu.
Kariéra se jaksi nedostavila, peníze už vůbec ne. Než jsem zjistil, kde je chyba(upřímně řečeno jsem se o to zase až tak nestaral),přišel jsem na to, že život se dá prožít taky úplně jinak, než věčnou honbou za hmotnými statky. Například tak, že člověk všechno bere a dělá jaksi ,,ze srandy“. Kdo nic nedělá, nic nezkazí, o tom žádná. Ale taky ničeho nedosáhne. Člověku, který všechno dělá ze srandy a něco zkazí to pak projde daleko lépe, než tomu, který vše bere smrtelně vážně. Ale dělat legraci není taky vůbec žádná sranda.
V souladu s touto filozofií jsem například před lety začal pracovat s kytarou. Nejdříve jsem nástroj přenášel viditelně na rameni, abych působil zajímavě na okolí. To ale vyžadovalo víc: ,,Zahraj“! ,,No tak zahraj něco“, ozývalo se téměř odevšad, takže došlo i k vyluzování prvních tonů a akordů. Těch jsem se naučil do dnešní doby asi osm. To ale stačí k přehrání základních melodií neskutečného počtu písní, takže stále nosím a brnkám a lidi to stále chtějí, tak se jim to asi líbí.
A nyní si představte, že přes tohle vše, zde výše psané, jsem se stal před časem vzorem pro dvanáctiletou dceru mé přítelkyně Jarky, Simonu. Tedy možná ani ne tak já, jako kytara, kterou viděla v mém klíně někdy loni na Berounce. Fascinovala jí natolik, že se okamžitě rozhodla se na ní naučit a vyměnit jí za dosavadní mimoškolní aktivitu,jachting. Hudba je přece jedním z mimořádných způsobů, jak se v životě realizovat. Jen jí člověk nesmí brát ,,ze srandy“. A tato Simona tuto příležitost opravdu zcela vážně uchopila a uchopila i hmatník své nové kytary s kterou se přihlásila do ZUŠ Lounských na ,,Klasickou koncertní kytaru“. Mládí má přece zelenou,ale my, řekněme ,,více mladí“ mu musíme jít příkladem. To zde bylo jasně splněno. Simona po několika týdnech docházky uměla přehrát některé etudy od věhlasných skladatelů, ale ,,Rikatádo“,nebo,,Zátoku“ stále neumí a to mě udržuje v naději, že jsem pořád ještě lepší. Tato Simona však tyto mé skryté myšlenky netuší a naopak celou věc vidí zcela upřímně, otevřeně a kurážně: ,,Přijdeš se podívat na náš koncert 17.prosince?“. ,,Když budu moct, tak jo“, odpovídám zcela lakonicky a v duchu si myslím, že to co umí mi může předvést a předvádí večer doma při hovězím na žampionech s rýží a já na ucho dělám, že to poslouchám, ba že se mi to líbí. Ona svoji vehemenci nakonec vystupňuje tak, že mi to připomíná skoro každý den. Nejspíš myslí, že je daleko lepší mi to předvést před ,,nastoupenou jednotkou“ ostatních žáků a rodičů.
A tak je tady najednou opravdu 17. prosinec a já vlaju přes park Jezerka, vlečen zoufalou Jarkou: ,,Ta holka mi říkala, že je to od pěti a já ten koncert kvůli tomu hektickýmu dni v práci nakonec ani neuvidím…“ ,,Ale Jaru, vždyť je teprve čtvrt na šest.“ Uklidňuji jí. Zhruba v 17.20 rozrážíme v největším trysku vrata ZUŠ Lounských a pídíme se po přehrávací místnosti. Ta je samozřejmě až v podkroví. Vysupíme tam z posledních sil a za jedněmi dveřmi se ozývá tlumená hudba ,,Tady!“ Zalomcuji klikou, dveře se rozletí a hle! V místnosti právě probíhá koncert jakéhosi dívčího kvarteta, dvě flétny, violoncello a klavír, děvčata přehrávají právě jakési ,,Preludium v A dur“ od X.Y. Přihlížející rodiče a publikum na nás srší zlověstné pohledy. Některým i zlověstně praská v kostech, jak se otáčejí a z jejich pohledů lze vyčíst jediné: ,,Kdo se to opovažuje rušit koncert našich ratolestí, ze všech nejlepších a nejchytřejších!!?“ Děvčata mezitím bravurně pokračují ve skladbě. Ta hudba nemá jedinou chybu,ale, jak Jarka v zápětí zašeptá:,,To není ono!“Jarka teď sedí zcela zdrcena, pak sahá po kabelce aby opustila co nejdřív místnost. Nechce znovu rušit, dokud skladba neskončí. Tony hudby pomalu utichají, aby vzápětí vytryskly v největší síle a pokračovaly dalších 10 minut, jak už to u vážné hudby bývá. Jarka už je zcela bez naděje, když vtom vše skončí a k nám přistoupí paní, která jediná od začátku vše pochopila a plně s námi soucítí:,,Vy hledáte kytary, že jo?“ ,,Tak ty jsou v přízemí“.
Tam skutečně objevujeme místnost, kypící životem, plnou kytar, dětí, odloženého šatstva, not, rodičů, stojanů na noty a Simony. Vše v jakémsi přehledném chaosu a ač je již 17.35, nic zatím nenasvědčuje, že by měl začínat koncert. Jarka září štěstím. Já taky zářím, že ona září, ale nedávám to tak znát. Ostatní rodiče jsou v tomto případě překvapivě převážně otcové. Kytara, to už je ,,něco“ na rozdíl od zdravotního střediska, třídních schůzek nebo nákupu cvičebního úboru. Všichni důležitě vše rekognoskují přes náhledy svých super digitálních fotoaparátů. Simona se pomalu stěhuje na stupínek, kde vytvoří s dalšími sedmi dívkami jakési ,,okteto“. Vznikne tak bizarní vlak z osmi kytar, za kterými nejsou téměř vidět malé holky. Něco takového jsem v životě neviděl. Je dobře, že jsem sem šel. Pak vše pomalu utichá. Jarka vytáhne z kabelky stařičký černý automatický foťák, zvaný ,,Pleskač“. Přiloží ho k obličeji a ticho v místnosti prořízne hlasité ,,plesk kvuíííiiíííiiíííuííík.“V tu chvíli se plně opakuje scéna z podkrovní místnosti: Všichni se otáčejí, vrhají zlověstné pohledy a pak tupě zírají na ,,briketu“ v Jarčiných rukou. Potom děvčata přehrají pod taktovkou svého učitele dvě skladby od věhlasných skladatelů, pak vystoupí ještě asi deset jednotlivců z vyšších ročníků. Pak vše dobře skončí a všichni jsou šťastni.
,,Tak vidíš Jaru, že jsme to stihli.“
Roman Enders
Pat a Mat v reálu.
Dvě loutkové postavičky kultovního animovaného seriálu trefně vystihují náš charakteristický národní rys - opravit si všechno v domácnosti svépomocí a to i za cenu činnosti na hraně zdraví, či dokonce života.
Roman Enders
Highway to Hell
Jasně, AC/DC! jistě tuší tak 85% z vás, možná i výjev z fiction-fantasy výtvoru. Vězte, že v tomto konkrétním případě jste úplně vedle i když zas tak úplně......?
Roman Enders
Veřejně stravovací dobrodružství
Vím, připomínat restaurační stravování v době svátečního, vesměs domácího hodokvasu je trochu za hranou, leč k tématu.
Roman Enders
Just in time aneb bílé Vánoce na dálnici
Nejoblíbenější slogan přepravních společností měl nejspíš na svědomí "noční party jam" na naší "mother of the road" - D1
Roman Enders
Pojedou další vlaky...
Říkají ve Švédsku. Přísloví, hodně podobné našemu, též s vlakovou tématikou, odkazuje ale na zcela odlišnou životní filosofii.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Co mírová konference v Čapím hnízdě, napadla Černochová Babišovu kritiku
Ministryně obrany Jana Černochová ostře reagovala na kritiku české muniční iniciativy pro Ukrajinu...
Opilý řidič kličkoval Brandýsem. Čtyři tisíce pro každého, uplácel pak policisty
V druhé polovině dubna zastavila policejní hlídka kličkující a pomalu jedoucí auto. Cizinec, který...
Došla na Majálesu voda? Odmítáme to, říká pořadatel. GIBS prověřuje zásah
Na sobotním festivalu Majáles v pražských Letňanech nebyl problém pouze s vracením peněz za zálohy...
Masivní sucho je zpět, hrozí požár jako v Českém Švýcarsku, říká klimatolog
Podcast V den pálení čarodějnic Český hydrometeorologický ústav varuje před vysokým rizikem šíření požárů,...